7 Azs 139/2021 - 35       USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. 60 Az 75/2019 ‑ 81,     takto:     I.  Kasační stížnost se odmítá.   II.  Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]               Žalobce (dále též „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. 60 Az 75/2019 ‑ 81, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2019, č. j. OAM‑773/ZA‑ZA06‑ZA13‑2019, jímž byla žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v rozhodném znění (dále též „zákon o azylu“).   [2]               Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě.   [3]               Krajský soud doručoval napadený rozsudek Organizaci pro pomoc uprchlíkům, která stěžovatele v řízení o žalobě zastupovala, do datové schránky. Doručování datovou schránkou probíhá v režimu zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v rozhodném znění (dále též „zákon o elektronických úkonech“). Dle § 17 odst. 1 in fine tohoto zákona se v případě doručování podle tohoto zákona nepoužijí ustanovení jiných právních předpisů upravující způsob doručení, analogické použití správního řádu tedy není přípustné. Dokument se považuje za doručený okamžikem přihlášení do datové schránky oprávněnou osobou (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 As 35/2019 ‑ 40, dále srov. též usnesení ze dne 9. 4. 2020, č. j. 1 As 41/2020 ‑ 18). Dnem doručení v nyní posuzovaném případě byla tedy neděle dne 2. 5. 2021 (viz doručenku na č. l. 88 spisu krajského soudu).   [4]               Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout.   [5]               Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty.   [6]               Podle § 40 odst. 3 s. ř. s. připadne‑li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.   [7]               Vzhledem k tomu, že posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti byla neděle dne 16. 5. 2021, lhůta k doplnění kasační stížnosti uplynula v pondělí dne 17. 5. 2021 (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2020, č. j. 1 As 41/2020 ‑ 18).   [8]               Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo‑li podání poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví‑li tento zákon jinak.   [9]               Kasační stížnost byla však podána až dne 18. 5. 2021 (viz obálku na č. l. 14 spisu Nejvyššího správního soudu), tj. po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 106 odst. 2 in fine s. ř. s.).   [10]            Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, protože byla podána opožděně.   [11]            Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 7. října 2021     JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu