Nad 17/2021 - 48       USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: R. F., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha, v řízení o nesouhlasu Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci, která je u něj vedena pod sp. zn. 17 Ad 2/2021,     takto:     Nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci, která je u něj vedena pod sp. zn. 17 Ad 2/2021, je důvodný.     Odůvodnění:     [1]               Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí svůj nesouhlas s postoupením věci od Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“).   [2]               Krajský soud v podání obsahujícím nesouhlas s postoupením zrekapituloval, že žalobce v předmětné věci dne 24. 2. 2020 podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (dále též „obvodní soud“). Obvodní soud usnesením ze dne 24. 7. 2020, č. j. 5 C 126/2020 - 16, řízení o této žalobě zastavil podle § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), a věc postoupil Městskému soudu v Praze, přičemž žalobce poučil o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví k městskému soudu. Žalobce však na uvedené usnesení nereagoval a správní žalobu nepodal.   [3]               Dle krajského soudu před městským soudem nebylo ve věci žalobce řízení zahájeno, neboť městskému soudu nedošla žaloba. Městský soud tak ani nebyl oprávněn věc postoupit krajskému soudu s odkazem na jeho místní příslušnost k řízení ve věci žalobce, neboť tak lze dle § 7 odst. 6 s. ř. s. učinit pouze tehdy, není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný (zvýrazněno krajským soudem, pozn. NSS). Krajský soud je proto přesvědčen, že jelikož návrh nebyl podán, nelze o místní příslušnosti rozhodovat.   [4]               Nejvyšší správní soud shledal, že nesouhlas krajského soudu je důvodný.   [5]               Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce žalobou podanou u okresního soudu brojil proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, tj. proti rozhodnutí správního orgánu. Okresní soud proto postupoval v souladu s § 104b odst. 1 o. s. ř., který stanoví, že náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Okresní soud tedy řízení o žalobě zastavil, věc postoupil městskému soudu jako správnímu soudu I. stupně a poučil žalobce o možnosti podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu ve správním soudnictví, konkrétně k Městskému soudu v Praze, a to do jednoho měsíce od doručení daného usnesení. Žalobce však této možnosti nevyužil a správní žalobu proti předmětnému rozhodnutí správního orgánu nepodal.   [6]               V dané věci tedy neexistoval řádný návrh na zahájení řízení před správním soudem, a neexistoval tudíž ani důvod pro zahájení řízení. Městský soud přesto řízení zahájil, resp. vyvolal svým postupem u účastníků dojem, že považoval věc za řádně zahájenou žalobou ze dne 24. 2. 2020 (viz poučení na č. l. 22 spisu, kterým městský soud žalovaného informoval o zahájení řízení o dané žalobě a vyzval jej k vyjádření k této žalobě). Následně městský soud věc postoupil krajskému soudu k rozhodnutí s odkazem na svou místní nepříslušnost.   [7]               Nejvyšší správní soud shledal, že jelikož v daném případě neexistoval řádný návrh na zahájení řízení před správním soudem a neexistoval tedy důvod pro zahájení řízení, městský soud pochybil, jestliže řízení o neexistujícím návrhu zahájil. S ohledem na to, že řízení nemělo být zahájeno, nebyl ani důvod věc postupovat k vyřízení jinému soudu (ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 4. 12. 2020, č. j. Nad 176/2020 - 41, či usnesení ze dne 6. 4. 2017, č. j. Nad 146/2017 - 28).   [8]               Nejvyšší správní soud tedy považuje nesouhlas Krajského soudu v Ostravě s postoupením věci za důvodný. Věc se proto vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu postupu, kdy soud žalobci vhodným způsobem sdělí, že řízení o správní žalobě v jeho věci nebylo zahájeno. Nejvyšší správní soud pro žalobce dodává, že žádost o přiznání invalidního důchodu, které se spor s žalovanou týkal, lze podat znovu; rozhodování o žádosti nebrání překážka věci rozhodnuté (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 4 Ads 43/2008 - 60).     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 15. dubna 2021     JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu