1 As 213/2022 - 27                   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní v právní věci žalobce: FORTUNA GAME a. s., se sídlem Italská 2584/69, Praha 2, zastoupen Mgr. Radkem Schmitzem, advokátem se sídlem Podkovářská 933/3, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2021, č. j. MF‑20091/2020/3902‑10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2022, č. j. 17 Af 23/2021‑86,     takto:     I. Kasační stížnost se zamítá.   II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.     Odůvodnění:     I. Vymezení věci    [1]               Dne 29. 1. 2021 vydalo Ministerstvo financí rozhodnutí č. j. MF‑20091/2020/3902‑7, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 123 odst. 1 písm. c) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění do 31. 12. 2020. Proti tomu se bránil rozkladem, který ministryně financí rozhodnutím ze dne 20. 7. 2021, č. j. MF‑20091/2020/3902‑10, zamítla.   [2]               Rozhodnutí o rozkladu proto dále napadl žalobou, ve které mimo jiné poukázal na nesprávné časové vymezení přestupku, který tak neodpovídal obsahu spisového materiálu.   [3]               V reakci na to zahájil správní orgán zkrácené přezkumné řízení, v rámci něhož změnil výrok prvostupňového a na něj navazujícího druhostupňového správního rozhodnutí (napadeného správní žalobou projednávanou pod sp. zn. 17 A 23/2021).   [4]               Rozhodnutí o přezkumu napadl žalobce rozkladem, který však ministr financí dne 3. 5. 2022 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.  Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce další správní žalobu, která je předmětem soudního řízení vedeného pod sp. zn. 5 Af 13/2022.   [5]               Za této procesní situace Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) odmítl žalobu proti původnímu rozhodnutí ze dne 20. 7. 2021; dospěl k závěru, že odpadl předmět řízení (neboť v rámci přezkumného řízení došlo k vydání nového rozhodnutí, které změnilo výrok původního žalobou napadeného rozhodnutí), tedy že v řízení došlo k neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení.   II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného   [6]               Výše uvedené usnesení městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností.   [7]               Zopakoval, že soud rozhodl o odmítnutí žaloby žalobce s odkazem na ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. S tímto postupem však nesouhlasil a uvedl, že rozhodnutí o odmítnutí žaloby je nezákonné. V této souvislosti analogicky odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. 3 As 253/2015‑199, ze kterého vyplývá, že „neexistence správního rozhodnutí, jež bylo po podání žaloby prohlášeno nadřízeným orgánem za nicotné podle § 77 odst. 1 správního řádu, nezpůsobuje v případě, že rozhodnutí o prohlášení nicotnosti bylo následně taktéž napadeno žalobou, neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud je v takovém případě povinen řízení o žalobě podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. přerušit a vyčkat na výsledek druhého řízení“. Rovněž odkázal na komentářovou literaturu k § 46 s. ř. s. S odkazem na výše uvedené uzavřel, že soud měl řízení toliko přerušit.   [8]               Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podanou kasační stížnost považuje za nedůvodnou, přičemž se ztotožnil s argumentací městského soudu. Upozornil, že stěžovatelem odkazovaná judikatura je nepřiléhavá, neboť dopadá na jinou situaci než nyní posuzovanou. Navrhl proto zamítnutí podané kasační stížnosti.   III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem   [9]               Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.   [10]            Kasační stížnost není důvodná.   [11]            Kasační soud připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah a rozsah následného soudního rozhodnutí. Je‑li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozhodnutí soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008‑78, č. 2162/2011 Sb. NSS).   [12]            Byla‑li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004‑98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nejvyššímu správnímu soudu tak přísluší se v souzené věci zabývat pouze tím, zda je usnesení zákonné, tj. zda bylo namístě žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.   [13]            Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že „nestanoví‑li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou‑li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat“.   [14]            Městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2010, č. j. 2 Afs 125/2009‑104, č. 2207/2011 Sb. NSS, dle kterého: „pokud žalobou napadené rozhodnutí neexistuje, „není již co přezkoumávat (odpadá předmět řízení, který je nahrazen novým rozhodnutím). Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je třeba žalobu odmítnout“ (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006‑95).   [15]            Obdobně lze odkázat též na rozsudek kasačního soudu ze dne 21. 11. 2019, č. j. 8 Afs 361/2018‑49, dle kterého „Dojde‑li v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ke změně žalobou napadeného rozhodnutí v přezkumném řízení postupem podle § 123 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, odpadne předmět řízení, a nejsou tak již dány podmínky řízení o takové žalobě [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]“ nebo usnesení NSS ze dne 6. 3. 2012, č. j. 8 As 8/2011‑129, ve kterém soud dovodil, že „Jestliže je po podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy toto opatření zrušeno ve zkráceném přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu z roku 2004, přestala být splněna jedna z nezbytných podmínek řízení spočívající v existenci přezkoumávaného opatření. Soud v takovém případě návrh odmítne.“.   [16]            Ve výše odkazovaných případech soud opakovaně konstatoval (a městský soud na tyto závěry správně poukázal), že je‑li původní rozhodnutí správního orgánu, které je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení (či zkráceném přezkumném řízení) podle § 97 odst. 3 správního řádu změněno, nastává tím situace, ve které je vydáno nové meritorní rozhodnutí (původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje), proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí. Jinak řečeno, není již co přezkoumávat (odpadá původní rozhodnutí [předmět řízení] ‑ je nahrazen novým). Jedná se o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je třeba žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Námitky uplatněné v odmítnuté žalobě lze uplatnit v následné žalobě proti novému meritornímu rozhodnutí. Byť musela být žaloba (v pořadí první) odmítnuta, má tato procesní aktivita za následek možnost namítat v žalobě (v pořadí druhé) proti novému meritornímu rozhodnutí veškeré námitky proti správnímu řízení jako celku, a to včetně okolností, které se vztahují svým obsahem k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.   [17]            Naopak stěžovatelem citovanou judikaturu je třeba hodnotit jako nepřiléhavou, neboť se týká procesně zcela jiné situace, ve které existuje samostatné rozhodnutí o prohlášení původního rozhodnutí za nicotné, které je napadnutelné žalobou. V nyní souzeném případě bylo naopak přímo vydáno v přezkumném řízení „nové rozhodnutí“ (žalobou napadnutelné – vedené u městského soudu pod sp. zn. 5 Af 13/2022), aniž by o zrušení/změně původního rozhodnutí bylo rozhodováno samostatným rozhodnutím.   [18]            Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že městský soud se žádného pochybení při posouzení věci nedopustil a dospěl ke správnému závěru o odpadnutí předmětu řízení; zákonným je proto i jeho postup, kterým žalobu proti uvedenému rozhodnutí podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. nebyl naplněn.         IV. Závěr a náklady řízení   [19]            Nejvyšší správní soud neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).   [20]            O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.   Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 15. listopadu 2022     JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu