1 Azs 151/2022 - 34               USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: E. J., zastoupen JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2021, č. j. OAM‑69/ZA‑ZA11‑K01‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2022, č. j. 1 Az 23/2021 ‑ 25,     takto:     I.                 Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek. II.               Řízení o kasační stížnosti se přerušuje.     Odůvodnění:     I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení   [1]                Žalobce dne 1. 2. 2021 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný tuto žádost napadeným rozhodnutím zamítl jako zjevně nedůvodnou. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 12. 4. 2021 žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji napadeným rozsudkem zamítl.   [2]                Městský soud poukázal na to, že se Moldavsko s výjimkou Podněstří považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, což vyplývá z vyhlášky č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, a ze zprávy „Hodnocení Moldavska jako bezpečné země“ ze dne 24. 11. 2020. V případě žalobce tedy byla splněna první podmínka pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany podle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný správně posoudil i splnění druhé podmínky pro zamítnutí žádosti, tedy že žalobce neprokázal, že Moldavsko nelze v jeho konkrétním případě považovat za bezpečnou zemi. Žalobce se sice účastnil několika demonstrací a své politické názory prezentuje na sociálních sítích, neměl však kvůli těmto aktivitám problémy se státními orgány. Žalobce tvrdil, že mu kvůli jeho aktivitám vyhrožovaly a vyhrožují neznámé osoby, které jej dokonce napadly. V této souvislosti se obrátil na policii, které se však nepovedlo získat dostatek informací. Přitom nebylo zjištěno, že by policie nekonala, konat nechtěla, nebo dokonce konat odmítla. Nebylo tedy možné dospět k závěru, že by žalobce neměl možnost domáhat se účinné ochrany ze strany moldavských státních orgánů.   [3]                Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Namítá, že se žalovaný ani městský soud dostatečně nezabývali všemi okolnostmi jeho případu a zejména tím, zda lze Moldavsko i vůči jeho osobě považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o azylu. Stěžovatel současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Tento návrh však blíže neodůvodnil, a to ani přes výzvu soudu ze dne 12. 7. 2022. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 19. 7. 2022 sdělil, že s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí.   II. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti   [4]                Podle § 107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž se přiměřeně užije § 73 odst. 2 s. ř. s. Kromě toho, že stěžovatel musí přiznání odkladného účinku sám navrhnout, je nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí musejí pro stěžovatele znamenat újmu; (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; a (3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 ‑ 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).   [5]                Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 ‑ 32). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaný a podepřený konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 ‑ 74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 ‑ 20). Odkladný účinek kasační stížnosti nelze automaticky přiznávat kasační stížnosti každého cizince, kterému hrozí vycestování z České republiky, nýbrž je potřeba, aby k této skutečnosti přistoupily další významné individuální okolnosti, které cizinec v návrhu popíše a případně doloží (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 ‑ 38). Pro úplnost je vhodné dodat, že Nejvyšší správní soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 ‑ 74).   [6]                Jelikož stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nijak neodůvodnil, nesplnil svoji povinnost tvrdit a prokázat, jaká újma mu výkonem napadeného rozsudku hrozí. Nejvyšší správní soud tudíž neměl při posuzování splnění podmínek uvedených v bodě [4] a [5] tohoto usnesení z čeho vycházet, a proto nemohl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.   [7]                Nejvyšší správní soud zároveň dodává, že nepřiznáním odkladného účinku nepředjímá, jaké bude rozhodnutí ve věci samé. Stěžovatel rovněž může o přiznání odkladného účinku požádat znovu, změní‑li se skutkové okolnosti, za nichž kasační soud jeho nynějšímu návrhu nevyhověl.   III. Přerušení řízení o kasační stížnosti   [8]                Podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. může předseda senátu usnesením řízení přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá.   [9]                Nejvyšší správní soud při projednávání věci zjistil, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 6. 2022, č. j. 41 Az 14/2022 ‑ 30, požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie. Otázky předložené krajským soudem zní následovně:   „1. Má být kritérium určení bezpečných zemí původu pro účely čl. 37 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany v příloze I písm. b) k této směrnici – tedy že daná země poskytuje ochranu proti pronásledování nebo špatnému zacházení prostřednictvím dodržování práv a svobod stanovených v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a to zejména práv, od nichž se podle čl. 15 odst. 2 uvedené úmluvy nelze odchýlit – vykládáno tak, že pokud země odstoupí od závazků podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v případě ohrožení ve smyslu čl. 15 této úmluvy, pak již nesplňuje dané kritérium pro své označení coby bezpečné země původu? 2. Má být čl. 36 a 37 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany vykládán tak, že brání tomu, aby členský stát označil určitou zemi jako bezpečnou zemi původu jen částečně s určitými teritoriálními výjimkami, v jejichž případě se domněnka, že je tato část země pro žadatele bezpečná, neuplatní, a pokud členský stát zemi s takovými teritoriálními výjimkami za bezpečnou označí, pak nelze dotčenou zemi jako celek pojímat coby bezpečnou zemi původu pro účely této směrnice? 3. Je‑li odpověď na některou ze dvou výše předložených předběžných otázek pozitivní, má být čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany ve spojení s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie vykládán tak, že soud rozhodující o opravném prostředku proti rozhodnutí o zjevné nedůvodnosti žádosti podle čl. 32 odst. 2 uvedené směrnice, vydanému v řízení podle čl. 31 odst. 8 písm. b) této směrnice, musí k rozporu označení země za bezpečnou s unijním právem z uvedených důvodů přihlédnout z úřední povinnosti (ex officio) i bez námitky žadatele?“      [10]            Jelikož rozhodnutí Soudního dvora o uvedených předběžných otázkách může mít vliv na rozhodování Nejvyššího správního soudu o nyní projednávané věci, rozhodl soud podle § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. o přerušení řízení o kasační stížnosti. Po dobu přerušení řízení se nekonají jednání a staví se běh procesních zákonných lhůt (i soudcovských lhůt) určených soudním řádem správním (§ 48 odst. 5 s. ř. s.).   [11]            V řízení bude na základě usnesení Nejvyšší správní soud pokračovat, jakmile překážka pro přerušení odpadne, tj. jakmile Soudní dvůr rozhodne o uvedených předběžných otázkách, případně pokud nastane jiná skutečnost rozhodná pro pokračování řízení ve věci samé (§ 48 odst. 6 s. ř. s.).   Poučení: Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 18. srpna 2022   JUDr. Josef Baxa předseda senátu