10 Ao 22/2021 - 43       USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: Ing. R. K., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na vyslovení nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020‑60/MIN/KAN,   takto:   I. Návrh se odmítá v části směřující proti bodům 3 a 4 mimořádného opatření ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020‑60/MIN/KAN.   II. Ve zbytku se návrh odmítá pro zjevnou neopodstatněnost.   III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   [1]               Navrhovatel se domáhá vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření, které Ministerstvo zdravotnictví coby odpůrce vydalo dne 22. 10. 2021. Opatření zakázalo pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, tj. respirátorů nebo obdobných prostředků. Bylo účinné od 25. 10. 2021, zrušeno bylo s účinností k 1. 11. 2021. Případně navrhovatel žádá, aby soud přezkoumal jakékoli navazující opatření, které bude teprve vydáno a bude mít podobný obsah.   [2]               Obdobným návrhem téhož navrhovatele (směřujícím proti obdobnému opatření, vydanému však již v červenci 2021) se NSS nedávno zabýval a odmítl jej usnesením ze dne 4. 11. 2021, čj. 2 Ao 13/2021 ‑ 92. Protože navrhovatel nyní uplatňuje stejné argumenty, naložil soud s jeho návrhem stejně jako ve věci 2 Ao 13/2021. Není tak ani nutné podrobně rekapitulovat tvrzení stran a postačí k tomu odkázat na body 4–14 usnesení 2 Ao 13/2021.   [3]               Navrhovatel požaduje vyslovení nezákonnosti celého napadeného opatření, netvrdí však, že by na něj dopadaly povinnosti uložené v jeho bodech 3 a 4 zaměstnavatelům a poskytovatelům zdravotních služeb ani že by touto úpravou byl jakkoli dotčen. Touto částí napadeného opatření proto ani nemůže být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Soud proto návrh v tomto rozsahu odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].   [4]               Pandemický zákon (zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid‑19) stanoví další speciální důvod pro odmítnutí návrhu. Podle jeho § 13 odst. 3 soud odmítne takový návrh, který je zjevně neopodstatněný. Tak je tomu v situaci, kdy už se soud obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá se od tohoto právního názoru odchýlit. Takovým zamítavým rozsudkem je rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 ‑ 157. V něm soud dospěl k závěru, že povinnost nosit respirátor je účinný, potřebný a přiměřený nástroj k potlačování a prevenci epidemie nemoci covid‑19. Mimořádné opatření zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují, aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (bod 78 rozsudku).   [5]               Navrhovatel tvrdí, že doba mezi vydáním a účinností napadeného opatření byla velmi krátká, a nestihl se proto připravit na plnění povinností, které opatření ukládá. Podobné povinnosti však byly adresátům opatření ukládány již řadu měsíců před vydáním napadeného opatření; opatření byla plošná, tedy týkala se na vymezených místech téměř všech osob. Navrhovatel ani netvrdil, jak konkrétně se chtěl připravit (bod 27 usnesení 2 Ao 13/2021).   [6]               Nemůže obstát ani navrhovatelova námitka, podle níž není opatření dostatečně odůvodněno. V minulosti soud opravdu vytkl opatřením, která přinášela podobnou úpravu, nedostatečné odůvodnění. Od té doby však ministerstvo výrazně doplnilo své argumenty, konkrétně v tomto opatření rozebralo rizika nošení různých typů obličejových ochran na str. 12‑13 odůvodnění (bod 28 usnesení 2 Ao 13/2021).   [7]               Podle soudu není významné, že ministerstvo označuje filtrační polomasku jako respirátor: ve skutečnosti totiž nejsou adresáti na pochybách, jaký prostředek ochrany je třeba použít (bod 29 usnesení 2 Ao 13/2021). Navrhovatel nezpochybnil základní východisko, na němž opatření stojí, totiž že respirátory poskytují díky svému tvaru a materiálu lepší ochranu než roušky a že ochrana dýchacích cest ztěžuje šíření viru kapénkami. I když respirátor není dokonalým prostředkem, dokáže přispět k tomu, aby se šíření epidemie zpomalilo a aby nevznikala ohniska nákazy (body 61, 62 a 66 rozsudku 2 Ao 7/2021).   [8]               Soud se už dostatečně zabýval i negativními účinky ochranných prostředků dýchacích cest na zdraví a provedl i test proporcionality (bod 72 rozsudku 2 Ao 7/2021). K možným zdravotním potížím, které hrozí samotnému navrhovateli, lze odkázat na bod 30 usnesení 2 Ao 13/2021. Stejně tak už soud odpověděl i na to, zda nutnost pořizovat si respirátory nepředstavuje pro jednotlivce nepřiměřený finanční náklad (bod 75 rozsudku 2 Ao 7/2021).   [9]               V části návrhu tak navrhovatel není aktivně legitimován a ve zbylé části je jeho návrh zjevně neopodstatněný. Soud proto návrh z těchto dvou důvodů odmítl.   [10]            O opatření, které nahradilo nyní napadené opatření a částečně se s ním překrývá, soud rozhodnout nemohl, neboť nové opatření není předmětem tohoto řízení a může být napadeno samostatným návrhem.   [11]            Pro výrok o nákladech řízení je podstatný úspěch ve věci podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 ‑ 33, část. III.4). Navrhovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému ministerstvu nevznikly v řízení žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti.   Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 26. ledna 2022   Zdeněk Kühn předseda senátu