2 As 262/2022 - 28           USNESENÍ       Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: CD Trade Group s. r. o., se sídlem Malostranské náměstí 36/22, Praha 1, zastoupené Mgr. Petrem Svobodou, advokátem se sídlem Branická 659/107, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2020, č. j. ČOI 29017/20/O100/1000/Kra/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 15 A 45/2020-68, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,     takto:     Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2022, č. j. 15 A 45/2020-68, a rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2020, č. j. ČOI 29017/20/O100/1000/Kra/Št.     Odůvodnění:     [1]               Žalobkyně byla rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. město Prahu (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledána vinnou z přestupků podle § 24 odst. 7 písm. a), písm. c) a písm. k) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Zjednodušeně řečeno, žalobkyně nesplnila povinnost poctivého prodeje výrobků podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, porušila zákaz diskriminace spotřebitele podle § 6 zákona o ochraně spotřebitele a neinformovala spotřebitele podle § 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, jak jí ukládá § 12 zákona o ochraně spotřebitele. Za tyto přestupky byla žalobkyni prvostupňovým rozhodnutím uložena pokuta ve výši 80 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení. Žalovaná k odvolání žalobkyně částečně změnila prvostupňové rozhodnutí, ve zbytku jej potvrdila. Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který její žalobu zamítl.   [2]               Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nyní rozsudek městského soudu napadá kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Součástí kasační stížnosti stěžovatelka učinila rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, s nímž stěžovatelka spojila i návrh na odklad vykonatelnosti. Návrh odůvodnila tím, že byla provozovatelkou restauračního zařízení Mike’s Cafeteria. V důsledku protiepidemických opatření měla stěžovatelka po delší čas uzavřenou provozovnu, nicméně musela stále hradit provozní výdaje za energie, nájemné ve výši 242 000 Kč měsíčně, další náklady spojené se zaměstnanci a účetnictvím a náklady na provoz. Stěžovatelka nemá v důsledku chybějících tržeb vlastní prostředky na účtu. Ke krytí nezbytných nákladů jí musí společníci poskytovat půjčky. Vzhledem k nemožnosti úhrady nájemného by výkon rozhodnutí znamenal likvidaci společnosti, popřípadě její insolvenci a řešení úpadku. Stěžovatelce by tak v důsledku výkonu napadených rozhodnutí vznikla nepřiměřená újma spočívající v povinnosti zaplatit pokutu, kterou považuje za vysokou a nepřiměřenou.   [3]               Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku podotkla, že stěžovatelce bylo k její žádosti povoleno posečkání s úhradou pokuty do 30. 6. 2021, avšak v uvedené lhůtě pokutu neuhradila a neučinila tak ani ke dni vyjádření žalované k návrhu.   [4]               Podle § 107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012, č. j. 2 As 132/2011-115).   [5]               Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů (přiměřeně podle § 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.   [6]               Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v posuzovaném případě splněny. Soudu jsou z úřední činnosti známy majetkové poměry, které stěžovatelka doložila v souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků (Nejvyšší správní soud stěžovatelce přiznal usnesením ze dne 11. 11. 2022, č. j. 2 As 262/2022-20, osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti).   [7]               Z výše uvedených tvrzení stěžovatelky soud dovodil, že újma hrozící stěžovatelce je skutečná a intenzivní. Uložená pokuta sice není vysoká v její absolutní výši, avšak pro stěžovatelku představuje s ohledem na její stávající majetkové poměry citelný zásah do majetkové sféry a nutnost její okamžité úhrady by mohla mít na stěžovatelku závažný dopad. Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by odkladným účinkem mohla třetím osobám vzniknout újma nepoměrně větší, než je újma hrozící stěžovatelce. Jediným subjektem, kterého se přiznání odkladného účinku dotkne, bude stát, neboť tomu nebude neprodleně zaplacena částka ve výši pokuty vyměřené stěžovatelce. Výše pokuty je však s ohledem na výši státního rozpočtu zanedbatelná, a odložení její úhrady tak nemůže mít negativní vliv na fungování státu. Nejvyšší správní soud současně neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [8]               Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se  řízení před krajským soudem vedlo (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005-96). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti v této věci se tedy až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu i jemu předcházejícího správního rozhodnutí.   [9]               Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé. Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).   [10]            Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že pro nadbytečnost nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti, neboť napadený rozsudek ani rozhodnutí žalovaného nebudou vykonatelné již z důvodu přiznání odkladného účinku.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 9. prosince 2022     JUDr. Karel Šimka          předseda senátu