4 Azs 253/2022-31           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. N. S.,  zast. Mgr. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Přemyslovská 848/2, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020, č. j. MV‑93242‑42/OAM‑2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 9 A 115/2020‑29,   takto:   Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek vůči rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 8. 2020, č. j. MV‑93242‑42/OAM‑2018, a vůči usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, č. j. 9 A 115/2020‑29.     Odůvodnění:     [1]                Žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti označenému rozhodnutí žalovaného. Tím žalovaný rozhodl o žádosti žalobce ze dne 22. 2. 2018 o určení statusu osoby bez státní příslušnosti tak, že žalobce není osobou bez státní příslušnosti ve smyslu Úmluvy o právním postavení osob bez státní příslušnosti, a žádost zamítl.   [2]                Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“). Stěžovatel tento návrh odůvodňuje tím, že se bez přiznání odkladného účinku bude nacházet na území České republiky nelegálně, ale současně nemůže z území České republiky vycestovat, protože neexistuje stát, do kterého by mohl vycestovat. Stěžovateli by bez přiznání odkladného účinku bylo fakticky upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť respektování práva na spravedlivý proces přesahuje veřejný zájem.   [3]                Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že důvodnost tohoto návrhu ponechává na zvážení Nejvyššího správního soudu.   [4]                Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.   [5]                    V posuzovaném případě byly splněny obě uvedené podmínky, a Nejvyšší správní soud tak shledal návrh stěžovatele důvodným. Z tvrzení stěžovatele je zřejmé, že v případě nepřiznání odkladného účinku by nebyl nadále oprávněn pobývat na území České republiky, současně by ale neměl kam vycestovat, respektive neexistuje stát, do kterého by v důsledku svého statusu vycestovat mohl. Zároveň by byl stěžovatel vystaven riziku dalších kroků správních orgánů vůči osobám neoprávněně pobývajícím na území ČR, včetně uložení správního vyhoštění či zajištění. Nejvyšší správní soud zároveň neshledal, že by se přiznání odkladného účinku jakkoli dotklo práv třetích osob. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Výkon rozhodnutí o zamítnutí žádosti o určení statusu osoby bez státní příslušnosti by mohl představovat pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Nucené vycestování mimo území České republiky by mělo nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatele uplatnit svá práva v řízení u soudu, přestože je zastoupen.   [6]                    Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován mj. i tím, že cizinci, kterým nebylo přiznáno postavení osoby bez státní příslušnosti, se nemohou zdržovat na území České republiky. V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalovaného po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [7]                Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 3. listopadu 2022      Mgr. Aleš Roztočil  předseda senátu