6 As 124/2022 - 20     USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Mgr. D. D., proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. ledna 2021 č. j. UOOU‑00113/21‑2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2022 č. j. 31 A 30/2021 ‑ 236,     takto:     I.                   Řízení se zastavuje.    II.                 Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění: [1]                Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení v návětí označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2020 sp. zn. Zin 223/2020 o odmítnutí žádosti žalobce o informace. [2]                Usnesením označeným v návětí krajský soud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků alespoň o 80 – 90 % a ustanovení zástupce z řad advokátů. [3]                Usnesením ze dne 9. června 2022 č. j. 6 As 124/2022 ‑ 13 Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků i jeho návrh na ustanovení zástupce, neboť kasační stížnost vyhodnotil jako zjevně bezúspěšný návrh; neosvobození stěžovatele od soudních poplatků navíc odůvodňovalo vysoký počet sporů ve věci svobodného přístupu k informacím, které stěžovatel vede a které se netýkají podstatných okolností jeho životní sféry. Nejvyšší správní soud stěžovatele zároveň vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost a aby ve lhůtě dvou týdnů předložil plnou moc udělenou advokátu nebo prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání. [4]                Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo stěžovateli doručeno dne 15. června 2022. Patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku tedy uplynula dne 30. června 2022, aniž stěžovatel soudní poplatek zaplatil. [5]                Dne 7. července 2022 obdržel Nejvyšší správní soud podání, ve kterém stěžovatel uvádí, že se mu nepodařilo získat finanční prostředky k zaplacení soudního poplatku, a žádá o přehodnocení rozhodnutí s ohledem na jeho nemajetnost. Stěžovatel rovněž uvedl, že se žádostí o informaci snažil potvrdit svévoli justice v jeho trestních věcech. [6]                Nejvyšší správní soud toto podání vyhodnotil jako opakovanou žádost o osvobození soudních poplatků. Nutno uvést, že z obálky, ve které bylo stěžovatelovo podání doručeno, nelze zjistit, kdy bylo podáno k poštovní přepravě, pročež nelze jednoduše ověřit, zda se tak stalo ještě před uplynutím propadné lhůty určené k zaplacení soudního poplatku. V projednávané věci však nebylo nutné tuto okolnost postavit najisto, neboť i kdyby stěžovatel opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků učinil včas, musel by o ní Nejvyšší správní soud rozhodnout jen za předpokladu, že by obsahovala nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména v případě změny poměrů na straně stěžovatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. června 2008 č. j. 4 Ans 5/2008 ‑ 65). Stěžovatel však žádnou změnu poměrů ani jiné významné, dříve neuplatněné, okolnosti netvrdí, pročež není namístě o jeho opakované žádost rozhodovat. [7]                Podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud po marném uplynutí lhůty určené k zaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Z uvedených skutečností je zřejmé, že předpoklady pro postup podle citovaného ustanovení jsou v této věci splněny. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatele podle § 47 písm. c), aplikovaného na základě § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil. [8]                Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 soudního řádu správního, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno. [9]                Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel nevyhověl ani výzvě k předložení plné moci udělené advokátu či prokázání potřebného právního vzdělání, nesplnil tedy podmínku řízení o kasační stížnosti dle § 105 odst. 2 soudního řádu správního [což by bylo důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 tohoto zákona].   Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. července 2022    JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.                            předseda senátu