6 Azs 222/2022 - 36         USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: I. J., zastoupený Mgr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem, sídlem Mánesova 1175/48, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí  žalovaného ze dne 24. června 2021 č. j. OAM‑217/ZA‑ZA12‑ZA20‑2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2022 č. j. 13 Az 24/2021‑20,     takto:     Kasační stížnosti žalobce se nepřiznává odkladný účinek.     Odůvodnění:   I. [1]                Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal dne 29. září 2022 blanketní kasační stížnost proti v návětí uvedenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze zamítl jeho žalobu proti tamtéž označenému rozhodnutí žalovaného o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodné. Stěžovatel podal též neodůvodněný návrh na přiznání odkladného účinku a požádal o ustanovení zástupce. [2]                Nejvyšší správní soud stěžovateli zástupce ustanovil usnesením ze dne 25. října 2022, které nabylo právní moci dne 7. listopadu 2022. V něm také vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku. Stěžovatel doplnění doručil dne 8. listopadu 2022, avšak pouze ve vztahu ke kasační stížnosti. K návrhu na přiznání odkladného účinku neuvedl nic. [3]                Stejně tak se k návrhu nijak nevyjádřil ani žalovaný. [4]                Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá podání kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.  [5]                Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [6]                Nejvyšší správní soud připomíná, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy” (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2003 č. j. 7 A 115/2002 ‑ 67, č. 760/2006 Sb. NSS). V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. ledna 2016 č. j. 2 Azs 271/2015 ‑ 32). [7]                Stěžovatel však břemeno tvrzení ve vztahu k vylíčení skutečností odůvodňujících mimořádné odložení účinků rozsudku krajského soudu neunesl. Kromě toho, že v rubrice kasační stížnosti uvedl, že ji podává „včetně žádosti o odkladný účinek“ totiž k návrhu na přiznání odkladného účinku neuvedl nic dalšího. [8]                Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.      Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.     V Brně dne 15. prosince 2022     JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. předseda senátu