8 As 128/2022-26       ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2021, čj. 39246/21/5100‑31462‑711896, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 4. 5. 2022, čj. 59 Af 5/2022‑49,     takto:     I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.   II. Kasační stížnost se zamítá.   III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     I. Vymezení věci [1]               Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení či vyslovení nicotnosti shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále „správce daně“) ze dne 4. 5. 2021, čj. 781456/21/2607‑00460‑603261. Tímto rozhodnutím správce daně zastavil řízení ve věci dodatečného daňového přiznání žalobkyně na zdaňovací období roku 2018. [2]               V řízení o žalobě žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením tuto žádost, resp. návrh zamítl z důvodu, že žalobkyně neunesla své důkazní břemeno, neboť údaje, které poskytla soudu pro účely posouzení její nemajetnosti, nejsou úplné a neposkytují ucelený přehled o majetkové situaci. Žalobkyně stejně jako v jiných svých věcech v minulosti uvedla, že nemá žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a použit k úhradě soudního poplatku, neboť je nezákonně obstaven a je na něj nařízena exekuce. Podle krajského soudu ale bylo povinností žalobkyně, aby soudu sdělila konkrétní informace o svém majetku (a to nejen nemovitém) a případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí, na základě jakého titulu a pro jakou dlužnou částku s ním nemůže disponovat. Soud již v minulosti zjistil, že žalobkyně vlastní celou řadu nemovitostí, jejichž zatížení exekucemi nedoložila. Z jejích tvrzení navíc plyne, že musí vlastnit i movité věci vyšší hodnoty. II. Obsah kasační stížnosti [3]               Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) toto usnesení napadla kasační stížností. Namítla, že krajský soud rozhodl na základě domněnek a uměle konstruovaného skutkového a právního stavu, který je v rozporu s řádně a včas předloženými doklady. Stěžovatelka nedostala příležitost se k tomu vyjádřit. Žalobkyni bylo účelově a zákeřně odepřeno právo na věcné hodnocení jejího problému po právní a faktické stránce, a to navíc v době nouzového či pandemického stavu a s ním spojených omezení proti šíření pandemie covid‑19. K tomu žalobkyně poukázala na to, že v lednu 2022 se závažnými komplikacemi onemocněla touto nemocí. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [4]               Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to z důvodu, že jej uplatnila jako zcela blanketní bez jakéhokoliv odůvodnění, přičemž důvody nedoplnila ani posléze v průběhu řízení. O kasační stížnosti navíc rozhodl bez zbytečného odkladu. [5]               Stejně tak Nejvyšší správní soud nepřihlížel ani k námitce podjatosti, kterou stěžovatelka uplatnila vůči všem členům sedmého a osmého senátu Nejvyššího správního soudu. Ani tu totiž stěžovatelka nijak blíže neodůvodnila a omezila se pouze na citaci § 8 odst. 1 s. ř. s. Ve vztahu k soudcům jmenovaných senátů uvedla, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. I s ohledem na dřívější postup stěžovatelky v jiných věcech nepovažoval Nejvyšší správní soud za účelné stěžovatelku vyzývat k doplnění důvodů námitky podjatosti. Když tak v minulosti učinil, stěžovatelka důvody námitky nedoplnila, a proto k ní Nejvyšší správní soud nepřihlížel (viz např. rozsudek ze dne 9. 6. 2021, čj. 3 As 50/2021‑32). Stěžovatelka je proto již z dřívějška seznámena s požadavkem na konkrétní uvedení důvodů námitky podjatosti, a přesto tomuto požadavku ani v této věci nedostála. [6]               Stěžovatelku v nynějším řízení netíží poplatková povinnost a ani povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014‑19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí soud ustanovil zástupce. S ohledem na výše uvedené nebylo třeba rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků. [7]               Co se týče návrhu na ustanovení zástupce, soud jej výrokem I. zamítl z následujících důvodů. Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je‑li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.  Soud v souvislosti s posuzováním toho, zda je splněna podmínka nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele, přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice, a také  i  k  tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk (srov. např. rozsudky  NSS ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003‑46, a ze dne 26. 2. 2004, čj. 6 Azs 19/2003‑45). Jak bylo výše již uvedeno, zastoupení stěžovatelky advokátem v tomto řízení není povinné. Stěžovatelka je českou občankou a ve svých podáních je schopna v rámci právně jednoduchého řízení (týkajícího se otázky doložení majetkových poměrů pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) hájit svá práva a vysvětlit, proč považuje napadené usnesení za nesprávné. To prokázala jak v této věci, kde podala bezvadnou kasační stížnost, tak v řadě předcházejících řízení u Nejvyššího správního soudu, jichž zahájila již více než 160. V jejich rámci rovněž byla opakovaně seznámena také se základními judikaturními východisky rozhodnými pro posouzení sporných otázek. Ustanovení zástupce proto není v případě stěžovatelky nezbytně třeba k ochraně jejích práv. [8]               S ohledem na existující praxi Nejvyšší správní soud přešel po zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce rovnou k rozhodnutí věci (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 1. 2022, čj. 2 As 5/2022‑20, ze dne 31. 1. 2019, čj. 8 As 395/2018‑19, ze dne 17. 1. 2019, čj. 9 As 445/2018‑15, ze dne 27. 8. 2021, čj. 5 As 232/2021‑13), neboť rozhodovat samostatně o návrhu na ustanovení zástupce by v případě stěžovatelky nebylo účelné. Takový postup by jí sice hypoteticky umožnil, aby si sama zajistila právní zastoupení, nicméně stěžovatelce již byla v minulosti tato příležitost opakovaně poskytnuta a zastoupení si přesto nezajistila, a to ani v řízeních, ve kterých bylo zastoupení povinné a stěžovatelka byla na předložení plné moci udělené advokátovi vyzývána (viz usnesení NSS ze dne 17. 7. 2019, čj. 8 Afs 113/2019‑41, ze dne 6. 5. 2020, čj. 1 Afs 64/2020‑21, ze dne 21. 10. 2020, čj. 10 Afs 273/2020‑25, nebo ze dne 27. 3. 2020, čj. 1 Afs 382/2019‑44). [9]               Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích kasační stížnosti a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [10]            Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou‑li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje‑li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. [11]            Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009‑95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004‑50, č. 537/2005 Sb. NSS). Ani soud ale nemůže při posuzování žádosti zůstat zcela pasivní. Pokud z předložených důkazů není možné náležitě posoudit majetkové a sociální poměry žadatele a ověřit si jeho tvrzení, je soud povinen žadatele poučit, jakým způsobem může svá tvrzení doplnit a prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008‑34). Pokud existují pochyby o žadatelem tvrzené nemajetnosti, je na soudu, aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké jsou jeho skutečné majetkové poměry (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, čj. 2 As 153/2015‑27). Pokud jsou žadatelova tvrzení nevěrohodná či neúplná, soud žádost o osvobození od soudního poplatku zamítne (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009‑88, č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 1. 3. 2013, čj. 9 As 7/2013‑12, ze dne 9. 12. 2010, čj. 1 As 81/2010‑185, ze dne 27. 10. 2015, čj. 8 As 88/2015‑21, anebo ze dne 9. 12. 2021, čj. 8 As 272/2021‑30). [12]            Nejvyšší správní soud z předloženého spisu ověřil, že krajský soud stěžovatelce zaslal k vyplnění formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a vyzval ji k jeho vyplnění a sdělení důvodů, proč je ustanovení zástupce třeba k ochraně jejích práv. Stěžovatelka na tuto výzvu zareagovala podáním, ve kterém odkázala na obsah svého podání v jiné věci. Krajský soud proto vyšel z vyplněného formuláře, který stěžovatelka soudu zaslala v jí odkazované věci sp. zn. 59 Af 3/2022. [13]            Stěžovatelčiny kasační námitky Nejvyšší správní soud neshledal důvodné. Nelze přisvědčit tomu, že by krajský soud vyšel z domněnek či uměle konstruovaného skutkového stavu, jak tvrdí stěžovatelka. Krajský soud vyšel z tvrzení stěžovatelky, nicméně učinil závěr, že tato tvrzení nebyla úplná, neboť stěžovatelka soudu nesdělila potřebné informace o vlastněných nemovitostech, movitých věcech vyšší hodnoty a o svých dluzích. V tomto ohledu lze přitakat krajskému soudu, že je na něm a nikoliv na stěžovatelce, aby relevanci těchto skutečností posoudil. Proti těmto závěrům stěžovatelka nepředestřela žádnou ucelenou argumentaci. Pouze zcela obecně tvrdí, že jsou v rozporu s řádně a včas předloženými doklady, aniž by uvedla, o jaké doklady se jedná a kdy je soudu předložila. Pokud stěžovatelka namítá, že nedostala příležitost se k závěrům krajského soudu vyjádřit, v obecné rovině platí (jak bylo již výše uvedeno), že by soud měl žadateli umožnit doplnění chybějících tvrzení či vyjasnění konkrétních nejasností, které vyplynou z jeho tvrzení. V nyní posuzované věci nicméně krajský soud vyložil, že v případě stěžovatelky již žádosti o osvobození od soudních poplatků opakovaně zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně majetkových poměrů, neboť žalobkyně nereagovala na zaslané soudní výzvy nebo reagovala shodně jako v této věci. Na tento závěr stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž nijak nereaguje, přičemž lze pouze nad rámec nutného odůvodnění stručně uzavřít, že zdůvodnění postupu krajského soudu v tomto směru nelze považovat za excesivní a neodůvodněné vybočení z judikaturních požadavků na postup soudu v obdobných situacích. [14]            Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval i argumentací stěžovatelky týkající se epidemie onemocnění covid‑19. Uzavřel, že na posouzení věci tato obecná argumentace nemá žádný vliv, neboť stěžovatelka s krajským soudem mohla jednat výhradně elektronicky, což i činila (viz výše již odkazovaný rozsudek sp. zn. 2 As 5/2022). Nyní rovněž nepředložila žádnou argumentaci, ze které by plynulo, jak konkrétně její lednové onemocnění ovlivnilo, že o několik měsíců později neunesla důkazní břemeno stran svých majetkových poměrů. Ani touto námitkou proto stěžovatelka nezpochybnila správnost závěru krajského soudu, podle kterého v jejím případě nebyly dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tím pádem ani pro ustanovení zástupce. IV. Závěr a náklady řízení [15]            S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl. [16]            Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.   Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně 30. června 2022     Milan Podhrázký předseda senátu