Nao 68/2022 - 40         U S N E S E N Í     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. N., proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, o námitce podjatosti soudců NSS rozhodujících v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 2. 2022, č. j. 60 A 10/2022 – 42, vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 90/2022,   takto:   Soudci JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil a soudkyně Mgr. Petra Weissová   n e j s o u    vyloučeni z projednávání a rozhodování věci žalobce vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 90/2022.   Odůvodnění:   [1] Žalobce podal u Nejvyššího správního soudu kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu.   [2] V návaznosti na poskytnuté informace o řízení (viz č. j. 4 As 90/2022 – 11, ze dne 21. 3. 2022) žalobce vznesl námitku podjatosti soudců 4. senátu, jemuž byla věc dle rozvrhu práce přidělena.   [3] V podání uvádí: „Žalobce je přesvědčen, že pro podjatost jsou z věci 4 As 90/2022  vyloučeny níže uvedené osoby soudců NSS, kdy k žalobci a spolupoškozené jednají dohodnutě (nejednají nezávisle) po řadu let výjimečně nelidsky, provádí genocidu jejich lidských práv v ČR, tvrdí, že jsou nuceni snášet na nich páchané, ale nikdy nevyšetřované zločiny včetně zločinů sadismu, teroru a § 145, 149 TZ.  Tedy jednání jmenovaných mimo lidské chápání, takto jednat k člověku.“   [4] Dále žalobce vytýká prakticky všem soudcům NSS, že nastavili právní prostředí vůči žalobci; podání dále obsahuje řadu invektiv a skutečností nikterak nesouvisejících ani s projednávanou věcí, ale ani se samotnými soudci NSS; z toho pohledu je jen stěží uchopitelné.   [5] K námitce podjatosti se vyjádřili soudci 4. senátu NSS, kteří ve věci žalobce dle rozvrhu práce rozhodují, s tím, že nemají k žalobci ani k projednávané věci žádný vztah a ani subjektivně se necítí být podjati.   [6] Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.   [7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).   [8] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Zákon přitom výslovně stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.   [9] Námitka podjatosti vznesená žalobcem nemůže obstát, neboť ji de facto vztahuje k důvodům, jež podle výslovného znění § 8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiné důvody, které by podjatosti soudců nasvědčovaly.   [10] Nejvyšší správní soud neshledal žalobcem vznesenou námitku podjatosti důvodnou, proto rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.   Poučení:   Proti tomuto usnesení   nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 21. dubna 2022     JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu