2 As 167/2023 - 43             USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Slévárna HEUNISCH Brno, s.r.o., IČO 27695905, se sídlem Zaoralova 11, Brno, zast. Mgr. Milanem Chytilem, advokátem, se sídlem Vrchlického sad 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2022, č. j. MZP/2022/560/1002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2023, č. j. 29 A 77/2022-120, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,     takto:     I.                 Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.   II. Žalobkyni se ukládá zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.     Odůvodnění:     [1]      Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž zamítl stěžovatelčinu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2022, č. j. MZP/2022/560/1002 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný částečně změnil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 28. 4. 2022, č. j. JMK 62419/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o 13. změně integrovaného povolení zařízení „Slévárna šedé litiny“ v k. ú. Líšeň (statutární město Brno), jehož provozovatelem je stěžovatelka.   [2]      Ve stručnosti lze předmět sporu shrnout následovně. Stěžovatelčina slévárna byla identifikována jako významný zdroj zápachu v lokalitě, masivně obtěžujícího občany. Krajský úřad provedl na základě podnětu České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Brno přezkum závazných podmínek integrovaného povolení vydaného pro její provoz. Prvostupňovým rozhodnutím mimo jiné nově stanovil emisní limit těkavých organických látek (dále jen „TOC“) u zdroje „formovna – linka HWS vč. pískového hospodářství“, které jsou nositelem pachového vjemu, ve výši 50 mg/m3, a to od 1. 5. 2023, s ohledem na dobu potřebnou pro dosažení uvedené hodnoty. Dříve se na tento zdroj vztahoval emisní limit TOC ve výši 150 mg/m3. Žalovaný sice napadeným rozhodnutím provedl dílčí změnu výroku prvostupňového rozhodnutí, v oblasti emisních limitů TOC však prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka brojí primárně proti této nově stanovené povinnosti.   [3]      Stěžovatelka v kasační stížnosti navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Nebude-li odkladný účinek kasační stížnosti přiznán, bude od března 2024 povinna dodržovat na formovně nově stanovený emisní limit. Tento časový údaj dovodila z toho, že odkladný účinek se podle ní přiznává ex tunc od právní moci napadeného rozhodnutí, jímž jí byla určena doba potřebná pro realizaci opatření k dosažení uvedené hodnoty (do 30. 4. 2023). Ta byla odkladným účinkem, který byl přiznán žalobě, stavěna (od 8. 7. 2022 do 23. 5. 2023; 9 měsíců a 23 dnů). Po doručení napadeného rozsudku tedy stěžovatelce plyne do 15. 3. 2024 doba, v níž má přijmout opatření k dosažení nových emisních limitů. Pokud by usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě vyvolávalo účinky ex nunc, stěžovatelka by byla povinna dodržovat na formovně emisní limit 50 mg/m3 od prosince 2023.   [4]      Stěžovatelka již několik měsíců testuje v provozu slévárny dostupné metody snížení emisních pachových látek, nicméně v oblasti slévárenství jsou taková řešení unikátní a nepřenositelná, hledá tedy jakési inovativní řešení. I z dokumentu BREF plyne, že není známa účinně ověřená dostupná metoda eliminace pachů produkovaných slévárnou. Může se tedy stát, že další měření ukáží neudržitelnost úrovně stanoveného emisního limitu. Lze proto důvodně předpokládat, že stěžovatelka bude porušovat závazné podmínky provozu stanovené v pravomocném integrovaném povolení. To může vést jak k ukládání pokut až do výše 10 milionů Kč za přestupek podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci, tak v krajním případě k ukončení provozu slévárny. Stěžovatelka spatřuje nenahraditelnou újmu v tom, že by ukládání pokut za nedodržování závazných podmínek vedlo k její likvidaci, stejně jako v případném ukončení provozu slévárny.   [5]      Přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, a to ani krajským soudem zmiňovaným veřejným zájmem na snižování pachové zátěže. V rámci testování nových technologií na nejproblematičtějších výduších totiž byly stížnosti občanů na zápach minimalizovány.   [6]      Žalovaný nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti. V podání ze dne 22. 6. 2023 doplnil, že podle protokolů o zkoušce vyhodnocujících výsledky měření provedeného ve dnech 24. – 29. 8. 2022 stěžovatelka splňuje zpřísněné limity TOC na všech výdeších formovny. Napadeným rozhodnutím stanovený limit je tak pro ni dosažitelný i bez aplikace dalších opatření (např. stavebních či technologických úprav). Vzhledem k tomu má za bezpředmětné tvrzení stěžovatelky, podle níž neexistuje vhodná reálně dostupná technologie k dosažení uloženého emisního limitu. Stěžovatelka informovala krajský úřad podáním ze dne 24. 5. 2023, že přijala řadu drobných technických úprav a organizačních opatření za účelem snížení pachové zátěže a emisí TOC. Doplnila, že jelikož byl dle provedeného měření limit splněn, není třeba realizovat žádná další technická řešení ke snížení emisí TOC. V návrhu na přiznání odkladného účinku prezentovaná obava z nedodržení limitů je účelovým tvrzením. V rámci přezkumu závazných podmínek integrovaného povolení předložila stěžovatelka pachovou studii – návrh řešení stávajícího stavu týkající se snížení imisní zátěže pachovými látkami a dále studii odsávání automatické formovací linky HSW – úprava vzduchotechniky s návrhem technického řešení spočívajícím v naředění vzdušiny navýšením výkonu odsávání pomocí doplňkových ventilátorů při současném spojení výduchů a zvýšení vyústění výduchů nad terénem o 3 metry. Z dříve provedených měření vyplývá, že ke zvýšení koncentrace pachových látek došlo v souvislosti se změnou pojivového systému v roce 2019 na systém ECOCURE BLUE. Veřejný zájem na neobtěžování zápachem a naplnění podmínek napadeného rozhodnutí je jasně a přehledně vymezen. Jen důsledným vymáháním podmínek napadeného rozhodnutí lze opět docílit pokojného stavu, kdy obtěžování zápachem nebylo tak masivní co do úrovně i do prostoru několika městských částí.   [7]      Krajský soud usnesením ze dne 11. 10. 2022, č. j. 29 A 77/2022-97, přiznal žalobě odkladný účinek, což odůvodnil tím, že stěžovatelka dostatečně podložila tvrzení o hrozbě intenzivního zásahu do své ekonomické sféry v souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí. Dostatečně závažná a reálná újma plyne přímo z napadeného rozhodnutí. Současně krajský soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku žalobě mohlo způsobit újmu konkrétně určitelným osobám. Dotčeným veřejným zájmem je v této věci eliminace provozů znečišťujících životní prostředí, krajský soud proto žalobě přiznal odkladný účinek a následně o ní rozhodl přednostně.   [8]      Nejvyšší správní soud se v prvé řadě vyjádří ke stěžovatelčině úvaze a přesvědčení o „stavění lhůty“ v důsledku přiznání odkladného účinku žalobě, resp. kasační stížnosti. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 8. 7. 2022 pravomocně uložil stěžovatelce dodržovat nově stanovené emisní limity od 1. 5. 2023. Jeho úmyslem bylo poskytnout stěžovatelce dostatečný časový prostor k přijetí potřebných technických opatření k dosažení nově stanovených hodnot. Datum 1. 5. 2023 ostatně krajský úřad stanovil stěžovatelce již v prvostupňovém rozhodnutí. Stěžovatelce nebyla ke splnění nové povinnosti stanovena lhůta, která by mohla být stavěna či přerušována. Došlo „pouze“ k odložení vykonatelnosti (účinnosti) dané části napadeného rozhodnutí (do 1. 5. 2023). Stěžovatelka věděla, od kdy bude povinna dodržovat příslušný emisní limit, byť s touto povinností zjevně nesouhlasí.   [9]      Ačkoli byl přiznán žalobě odkladný účinek, nemohla se stěžovatelka důvodně domnívat, že se posouvá též datum, od nějž bude povinna dodržovat nové emisní limity. Nic takového z usnesení o přiznání odkladného účinku žalobě neplyne. Je pravdou, že Nejvyšší správní soud v minulosti dovodil ve vztahu k sankčním opatřením, konkrétně ke správnímu trestu zákazu činnosti, že „po dobu přiznaného odkladného účinku žalobě (od právní moci příslušného usnesení do právní moci meritorního rozhodnutí krajského, respektive městského, soudu) doba uloženého zákazu činnosti neběží“ (usnesení NSS ze dne 25. 9. 2008, č. j. 2 As 60/2008-103, č. 1763/2009 Sb. NSS). Na plynutí doby, kterou dal žalovaný stěžovatelce „k dobru“ odložením účinnosti rozhodnutí, nelze přenést výše citované závěry o stavění doby zákazu činnosti.   [10]  V důsledku přiznání odkladného účinku žalobě usnesením krajského soudu ze dne 11. 10. 2022, č. j. 29 A 77/2022-97, byly pozastaveny veškeré účinky napadeného rozhodnutí, mimo jiné i jeho účinnost, která měla v dané části nastat k 1. 5. 2023. Stěžovatelka tedy až do právní moci napadeného rozsudku krajského soudu nebyla povinna limity stanovené rozhodnutím žalovaného dodržovat, tudíž nebyla postižitelná za jejich případné nedodržení v rámci správního trestání (krajský soud o věci samé rozhodl před 1. 5. 2023, a to dne 21. 4. 2023, ovšem rozsudek nabyl právní moci až dne 23. 5. 2023; stěžovatelka tedy nebyla povinna do 23. 5. 2023 dodržovat stanovený limit). V současnosti je ovšem prvostupňové rozhodnutí ve spojení s napadeným rozhodnutím účinné, a stěžovatelka tak je povinna plnit povinnosti jím uložené.   [11]  Po vyjasnění otázky účinnosti napadeného rozhodnutí přistoupil Nejvyšší správní soud k posouzení, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti plynoucí z § 107 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s.: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatelku znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatelku nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.   [12]  Soud nejdříve posuzoval možnost vzniku újmy. Stěžovatelka správně poukázala na to, že postačuje osvědčit hrozbu vzniku újmy. Není třeba postavit najisto, že újma skutečně vznikne (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76). Tvrzená hrozící újma přitom nicméně musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní (srov. např. usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56).   [13]  Přiznáním odkladného účinku se dočasně (nejpozději do doby, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti) odkládá vykonatelnost či jiné účinky napadeného rozhodnutí krajského soudu a případně též účinky správního rozhodnutí, které bylo předmětem přezkumu v řízení před krajským soudem (srov. usnesení NSS ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005-96, č. 786/2006 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38). Újma přitom musí plynout z právních účinků rozhodnutí, které je předmětem daného řízení.   [14]  Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 20. 6. 2019, č. j. 1 As 171/2019-48, také dovodil, že „(z) dočasné (zatímní) povahy institutu odkladného účinku kasační stížnosti pak dále vyplývá, že skutečnosti, z nichž je hrozící újma dovozována, se musí týkat zejména bezprostřední budoucnosti, tj. doby od nabytí právní moci rozhodnutí krajského soudu do vydání rozhodnutí o kasační stížnosti, neboť pouze po tuto dobu bude odkladný účinek kasační stížnosti dočasně působit. Poukaz toliko na obecné a navazující důsledky napadeného rozhodnutí, k nimž může dojít někdy v budoucnu (přistoupí-li k němu ještě další okolnosti), zpravidla nesvědčí o hrozící újmě v bezprostřední budoucnosti.“   [15]  Stěžovatelka zcela konkrétně popsala, že jí za provoz slévárny v rozporu s integrovaným povolením hrozí pokuta až do výše 10 milionů Kč, případně by v důsledku nemožnosti dodržovat nově stanovený emisní limit TOC musela ukončit provoz. Dle Nejvyššího správního soudu je tato hypotetická újma tvrzena dostatečně konkrétně, vyplývá přímo z právních předpisů (není ji tak za potřebí blíže osvědčovat), přímo souvisí s právními účinky napadeného rozhodnutí a představuje závažný zásah do majetkové a podnikatelské sféry stěžovatelky. Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatelka je v době rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti povinna dodržovat přísnější emisní limit TOC stanovený napadeným rozhodnutím, neboť to je v tomto rozsahu již účinné.   [16]  Stěžovatelka nicméně v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevylíčila, proč by měla aktuálně účinný emisní limit TOC překračovat, resp. jaké okolnosti jí brání v tom, aby jej dodržovala.   [17]  Žalovaný již v řízení před krajským soudem uvedl, že stěžovatelka mu předložila protokoly o měření provedeném v srpnu 2022, podle nichž nově stanovené (přísnější) limity TOC splňuje. V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka v řízení před krajským soudem uvedla, že v období, kdy bylo měření prováděno, skutečně limit splňovala. Jeho splnění je ovšem závislé na meteorologických podmínkách (teplota a tlak vzduchu) a na právě vyráběném sortimentu a dalších proměnných, takže lze důvodně očekávat, že při dalším měření emisí TOC již nebude stanovený limit splněn (podle napadeného rozhodnutí má být měření emisí TOC na obou částech formovny prováděno jedenkrát ročně, nejdříve 6 měsíců po provedení předchozího měření). Stěžovatelka nicméně netvrdila, že by se výroba probíhající v období, kdy bylo prováděno měření, vymykala běžným okolnostem.   [18]  Lze tedy dovodit, že stěžovatelka si chce přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti zajistit, že nebude muset vynakládat žádné úsilí za účelem plnění přísnějšího emisního limitu TOC. Stěžovatelka se snaží svůj zdrženlivý přístup k plnění přísnějšího limitu odůvodnit tím, že podle Referenčního materiálu nejlepších dostupných technik (BREF) pro kovárny a slévárny (kapitola 4.5. Zachycení a úprava dýmu, spalin a odtahového vzduchu) „(n)ení známa zcela účinně ověřená metoda eliminace pachů tvořených slévárnou, která by v současné době byla dostupná“. Tento závěr obsažený v BREF je podle Nejvyššího správního soudu třeba vnímat tak, že neexistuje jedno „hotové“ řešení, které by zajistilo eliminaci pachu na akceptovatelnou úroveň. To však neznamená, že neexistují vůbec žádná opatření, v jejichž souhrnu by bylo možné stanoveného limitu dosáhnout při všech proměnných souvisejících s provozem ve formovně. V BREF je ostatně uvedeno (dále citovaný text bezprostředně navazuje na výše citovanou větu z tohoto dokumentu): „Účinným řešením problému je zajistit dobré větrání a stupeň výměny vzduchu. Ten zajistí, že se emise rychle a účinně rozptýlí do atmosféry. Proces integrovaných prostředků zahrnuje náhradu pojiv nebo rozpouštědel pojiv (viz sekci 4.3.3.7). Postupy vztahující se k výdechům (koncový bod) mají za cíl snížit produkty pyrolýzy (viz sekci 4.5.8.5) a aminů (viz sekci 4.5.8.4). Tyto postupy zahrnují adsorpční postupy, dodatečné spalování, mokré odlučování a biofiltry.“ Z vyjádření žalovaného a odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že zhoršení zatížení pachovými částicemi souvisí se změnou používaného pojivového systému.   [19]  Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tyto okolnosti nijak nepostihuje, dostatečně podrobně nevysvětluje, proč není aktuálně v jejích technologických či ekonomických možnostech kombinací různých opatření zajistit okamžité bezvýjimečné plnění přísnějšího emisního limitu TOC. Žádné takové důvody ani neosvědčila. Pouze tvrdí, že jelikož nejsou na výdeších instalována žádná opatření na snížení emisí TOC, nelze vyloučit, že při dalších měřeních nebude stanovená úroveň emisního limitu udržitelná. Stěžovatelka tedy Nejvyšší správní soud nepřesvědčila, že existují vážné objektivní důvody, pro něž by ji měl cestou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti de facto zprostit povinnosti dodržovat přísnější emisní limit TOC. O takovém postupu by bylo možné uvažovat, pokud by stěžovatelka osvědčila, že nemůže za žádných rozumně splnitelných podmínek provozovat výrobu ve svém závodu, aniž by tím překročila přísnější emisní limit TOC. V řízení ovšem vyšlo najevo, že minimálně poslední srpnový týden v roce 2022 výrobu provozovala, aniž by tento přísnější limit porušila.   [20]  Zmiňuje-li stěžovatelka pachovou studii, kterou nechala v letošním roce zpracovat a která má dokládat, že neexistuje korelace mezi emisemi VOC a koncentrací zápachu, Nejvyššímu správnímu soudu ji nepředložila (není ani součástí spisu krajského soudu), a ten z ní tak nemohl vycházet.   [21]  Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka v kontextu informací plynoucích z vyjádření účastníků řízení dostatečně podrobně netvrdila, jak konkrétně by musela výrobu uzpůsobit (omezit), aby bezpečně splnila stanovený přísnější emisní limit TOC, resp. proč nemůže přijmout soubor opatření, jímž by tento emisní limit splňovala trvale. Nevysvětlila, jak by se tato omezení či opatření promítla do její činnosti po výrobní i finanční stránce. Nepřednesla tedy dostatečně podrobná a ucelená tvrzení (ta by pochopitelně musela rovněž osvědčit, typicky listinami), aby z nich bylo možné při komplexnosti dané otázky (výrobní dopady přísnějšího emisního limitu, z toho plynoucí obchodní dopady, technologické a finanční aspekty opatření k dosažení limitu) dovodit, že napadené rozhodnutí v části, v níž stanovilo přísnější emisní limit TOC pro formovnu, může způsobit stěžovatelce závažnou újmu. Jinými slovy řečeno, nestačí tvrdit, co stěžovatelce hrozí v případě, že nebude plnit přísnější emisní limit, nýbrž je zapotřebí k tomu doplnit, jaké náklady (různého druhu) by bezpodmínečný požadavek plnění přísnějšího limitu vyvolal na její straně. Je třeba rovněž tvrdit, proč po ní nelze legitimně požadovat, aby tyto náklady nesla, byť si musí být vědoma toho, že s provozem slévárny v bezprostřední blízkosti hustě obydlených městských čtvrtí je nerozlučně spjat trvalý požadavek na co nejúčinnější (byť třeba postupné) snižování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví.      [22]  Jelikož nebyla splněna ani první podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, nezabýval se Nejvyšší správní soud posuzováním zbývajících podmínek a návrh zamítl. Tím nijak nepředjímá, jak bude rozhodnuto ve věci samé.   [23]  Druhý výrok tohoto usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam (srov. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Stěžovatelka je proto do tří dnů od právní moci tohoto usnesení povinna zaplatit soudní poplatek ve výši 1000 Kč. Poplatek je možno zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1020416723, případně kolky na přiloženém tiskopisu.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 27. června 2023     Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu                                       Vyhovuji výzvě a zasílám Nejvyššímu správnímu soudu v kolkových známkách určený soudní poplatek.   ke sp. zn. 2 As 167/2023                                                                                                     podpis .................................................     ↓ místo pro nalepení kolkových známek ↓