4 As 240/2023-8           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Mgr. Monika Kyselová, soudkyně Krajského soudu v Brně, Rooseveltova 16, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 14 A 84/2023‑7,   takto:   I.                   Kasační stížnost se odmítá.   II.                 Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]                Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením podle § 46 odst. 2 zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), odmítl žalobu žalobce na ochranu před „nezákonným zásahem žalovaného“, kterou žalobce napadá neurčený postup soudce, jenž měl v rámci své rozhodovací činnosti zasáhnout do jeho osobnostních práv a způsobit mu újmu na zdraví, jejíž náhrady se žalobce rovněž domáhá.   [2]                Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost.   [3]               Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Úkony soudců v soudním řízení (jako blíže nespecifikovaný „zásah“ soudce, který stěžovatel napadl „žalobou“ ve správním soudnictví) nemohou být jednáním správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávány ve správním soudnictví. Nadto je zjevné, že podání stěžovatele má povahu zneužití práva na přístup k soudu, kdy hromadně podávanými prefabrikovanými „žalobami“ s identickým obsahem, které neobsahují žádné konkrétní okolnosti týkající se stěžovatele, „vyrábí“ stovky soudních řízení, která pak dále zmnožuje podáváním opravných prostředků. Stěžovateli tak zjevně jde pouze o samoúčelné zvýšení zatížení soudů a obtěžování „žalovaných“ soudců. Takové jednání stěžovatele nemůže požívat žádné právní ochrany.   [4]               Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je na místě kasační stížnost odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Nejvyšší správní soud proto již nerozhodoval o žádostech stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť by to bylo ve shora popsané situaci zcela nadbytečné.   [5]                O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné žádné opravné prostředky.     V Brně dne 29. června 2023     Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu