8 As 18/2023-22           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: GOLD CORP, s. r. o., se sídlem Slavníkova 2357/9, Praha 6, zastoupená Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2017, čj. 806/2017-160-SPR/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, čj. 2 A 12/2018-87,     takto:     I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]                Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy z 10. 1. 2017, čj. MHMP 42362/2017/Dol, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání správního deliktu (dnes přestupku) podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění do 30. 6. 2017. Dopustila se jej tím, že jako provozovatelka motorového vozidla porušila svoji povinnost stanovenou § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, neboť 1. 3. 2016 kolem 10:37 hodin v Praze 8, na ulici V Holešovičkách, v blízkosti sloupu veřejného osvětlení (SVO) č. 802597, směr Teplice, jel dosud nezjištěný řidič předmětného vozidla rychlostí 78 km/h a nikoli v obci dovolenou rychlostí do 50 km/h, čímž spáchal přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu porušením § 18 odst. 4 téhož zákona. Za spáchání daného správního deliktu byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2]                Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím změnil (doplnil) rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části výroku i odůvodnění týkající se skutkové věty a ve zbytku jej potvrdil. [3]                Městský soud v Praze zamítl žalobu rozsudkem z 25. 3. 2021, čj. 2 A 12/2018-39, který Nejvyšší správní soud rozsudkem z 28. 11. 2022, čj. 8 As 132/2021-47, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování městský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu opět zamítl. [4]                Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala 26. 1. 2023 proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. [5]                Vzhledem k blanketní podobě kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usnesením z 1. 2. 2023, čj. 8 As 18/2023-14, stěžovatelku podle § 106 odst. 3 s. ř. s. vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnila důvody, pro které napadá rozsudek městského soudu a uvedla, co navrhuje (petit). Toto usnesení bylo stěžovatelce do datové schránky jejího zástupce doručeno ve středu 1. 2. 2023. Posledním dnem lhůty k doplnění kasační stížnosti tedy byla středa 1. 3. 2023. Stěžovatelka byla v usnesení poučena, že pokud neodstraní vady kasační stížnosti a v řízení nebude možno pro tyto nedostatky pokračovat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. [6]                Stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani později) kasační stížnost o žádné důvody nedoplnila. Nepožádala ani o prodloužení lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. Z důvodu neodstranění vad kasační stížnosti tak nebylo možno v řízení pokračovat, a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. [7]                O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně 14. března 2023     Jitka Zavřelová předsedkyně senátu