9 Afs 223/2022 - 47             USNESENÍ   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: V30 s.r.o., se sídlem Vnější 920/30, Praha 4, zast. Mgr. Janem Bičiště, advokátem se sídlem Václavské náměstí 2132/47, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2022, č. j. 3 A 68/2022‑57, o návrhu žalovaného na vydání předběžného opatření,   takto:   Návrh žalovaného na vydání předběžného opatření se zamítá.   Odůvodnění:   [1]               Výše označeným rozsudkem uložil Městský soud v Praze žalovanému povinnost rozhodnout o podání žalobkyně, kterým se bránila proti ukončení administrace žádosti o dotaci. [2]               Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) tento rozsudek napadá kasační stížností, se kterou spojil návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhá odkladu povinnosti vydat rozhodnutí. To odůvodňuje hrozící vážnou újmou zasahující sféru stěžovatele a zkomplikováním budoucího procesního stavu věci. Práva žalobkyně nemohou být dotčena, jelikož o nečinnosti stěžovatele bylo rozhodnuto po více než třech letech a opatření proti nečinnosti vůči žalovanému uplatnila žalobkyně až na výzvu soudu. [3]               Žalobkyně ve svém vyjádření poukazuje na nepodloženost tvrzení o komplikaci procesního stavu a obecnou nedostatečnost, neurčitost a nesrozumitelnost návrhu. Zároveň se stěžovatel dle jejího názoru snaží bagatelizovat délku nečinnosti. [4]               Nejvyšší správní soud může, byl‑li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu […] na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet [§ 38 ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [5]               Jakkoliv se stěžovatel fakticky domáhá odkladného účinku (jehož přiznání je možné navrhnout i v tomto řízení – viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015‑182, odst. [45] až [49]), svůj návrh výslovně označil jako návrh na vydání předběžného opatření, a jako takový jej tedy Nejvyšší správní soud posuzoval. [6]               Nejdříve je důležité připomenout, že povinností účastníka řízení navrhujícího předběžné opatření je dostatečně konkrétně tvrdit hrozící vážnou újmu a takovou újmu odpovídajícím způsobem osvědčit (viz usnesení NSS ze dne 10. 10. 2022, č. j. 10 As 245/2022‑45, odst. [13]). Vážnou újmou se přitom rozumí „takový zásah do právní sféry účastníka, […] který představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených“ (unesení NSS ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006‑37, č. 910/2006 Sb. NSS). [7]               Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatel tuto povinnost nesplnil, a proto nelze návrhu vyhovět. Žalovaný uplatnil v návrhu pouze velmi obecnou argumentaci. Blíže nepodložil ani to, proč by vydání rozhodnutí v souladu s pravomocným rozsudkem městského soudu zkomplikovalo budoucí procesní stav této věci. Kasační soud přitom sám neshledal, proč by mohlo k vážné újmě při rozhodnutí věci stěžovatelem dojít. Podpůrně zde lze odkázat na to, že takovou újmou obecně není ani hrozící existence dvou různých rozhodnutí vedle sebe (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014‑58, odst. [36]). [8]               Jelikož stěžovatel nedostatečně tvrdil hrozící vážnou újmu a nesplnil tak jeden ze zákonných požadavků pro vydání předběžného opatření, jeho návrh Nejvyšší správní soud zamítl. Pro úplnost lze dodat, že i kdyby návrh posoudil jako návrh na přiznání odkladného účinku, stěžovatel by nemohl být za tohoto stavu řízení úspěšný, jelikož § 73 odst. 2 s. ř. s., týkající se odkladného účinku, aplikovaný na základě § 107, věty druhé, s. ř. s., taktéž vyžaduje nepoměrně větší újmu, než jaká může vzniknout jiným osobám. [9]               Tímto rozhodnutím kasační soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. ledna 2023 JUDr. Radan Malík předseda senátu