9 As 134/2023 - 7               USNESENÍ   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovaným: 1) Mgr. Zdeňka Šebková, soudkyně Krajského soudu v Plzni, 2) Mgr. Hana Smékalová, soudkyně Okresního soudu v Olomouci, 3) Mgr. Alice Žáčková, soudkyně Městského soudu v Praze, 4) JUDr. Marie Tegérová, soudkyně Městského soudu v Praze, 5) Mgr. Jan Lipert, soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, 6) JUDr. Ladislav Hejtmánek, soudce Městského soudu v Praze, 7) Mgr. Ondřej Plšek, soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, 8) JUDr. Jitka Levová, soudkyně Krajského soudu v Brně, 9) Mgr. Michaela Nováková, soudkyně Okresního soudu v Hradci Králové, 10) JUDr. Iva Suneghová, soudkyně Městského soudu v Praze, 11) JUDr. Iveta Veselá, soudkyně Městského soudu v Praze, 12) Mgr. Jana Bošková, soudkyně Krajského soudu v Plzni, 13) JUDr. Petra Venclová, Ph.D., soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové, a 14) Mgr. Jana Leblochová, soudkyně Městského soudu v Brně,  ve věci ochrany před nezákonným zásahem, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2023, č. j. 18 A 20/2023‑18, ze dne 24. 4. 2023, č. j. 17 A 34/2023‑20, ze dne 26. 4. 2023, č. j. 17 A 66/2023‑14, ze dne 10. 5. 2023, č. j. 8 A 56/2023‑12, ze dne 25. 4. 2023, č. j. 11 A 39/2023‑18, ze dne 3. 5. 2023, č. j. 11 A 69/2023‑12, ze dne 27. 4. 2023, č. j. 9 A 35/2023‑8, ze dne 4. 5. 2023, č. j. 9 A 64/2023‑7, ze dne 4. 5. 2023, č. j. 6 A 50/2023‑6, ze dne 2. 5. 2023, č. j. 3 A 36/2023‑7, ze dne 3. 5. 2023, č. j. 15 A 58/2023‑13, ze dne 2. 5. 2023, č. j. 14 A 69/2023‑7, ze dne 26. 4. 2023, č. j. 10 A 37/2023‑8, a ze dne 26. 4. 2023, č. j. 10 A 67/2023‑8,   takto:     I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 134/2023, sp. zn. 9 As 136/2023, sp. zn. 9 As 138/2023, sp. zn. 9 As 143/2023, sp. zn. 9 As 145/2023, sp. zn. 9 As 147/2023, sp. zn. 9 As 152/2023, sp. zn. 9 As 154/2023, sp. zn. 9 As 156/2023, sp. zn. 9 As 161/2023, sp. zn. 9 As 163/2023, sp. zn. 9 As 168/2023, sp. zn. 9 As 170/2023 a sp. zn. 9 As 172/2023 se spojují ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. 9 As 134/2023.   II. Kasační stížnosti se odmítají.   III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   [1]               Žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) v průběhu dubna 2023 zhruba 400 podání, která označil jako žaloby proti nezákonnému zásahu. Zásahy údajně spáchali v podáních označení soudci napříč Českou republikou. Soudci měli svým rozhodováním zasáhnout žalobci do osobnostních práv, zhoršili mu tím zdravotní stav, a proto se žalobce domáhal, aby městský soud deklaroval nezákonný zásah. Současně se žalobce domáhal náhrady způsobené škody.   [2]               Městský soud žaloby odmítl usneseními uvedenými v záhlaví, neboť projednání žalob spadá do pravomoci soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. Zároveň poučil žalobce o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu [§ 46 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. [3]               Žalobce napadl usnesení městského soudu kasačními stížnostmi, jelikož mu měla být odepřena ochrana práv. Městský soud si dle něj též neujasnil otázku místní příslušnosti. [4]               Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) nejprve spojil v záhlaví citované věci ke společnému projednání, protože žalobní argumentace, obsah usnesení městského soudu i samotné kasační stížnosti jsou v podstatě stejné (jde o kopie téže kasační stížnosti, do které žalobce jako do formuláře pouze dopsal jiného žalovaného a jiné číslo jednací usnesení městského soudu).   [5]               Kasační stížnosti jsou nepřípustné pro zneužití práva podat kasační stížnost. Žalobce se dlouhodobě na soudy obrací s množstvím podání, která nedávají smysl, mají formální i obsahové vady apod. Žalobce typicky podává správním soudům návrhy zjevně neprojednatelné či zjevně nedůvodné. V půli července 2023 je v evidenci kasačního soudu vedeno již téměř 860 spisů, v nichž žalobce vystupuje typicky v pozici stěžovatele či navrhovatele. Všechny tyto návrhy podal v posledních pěti letech (nejstarší věc NSS eviduje k lednu 2018). Tuto zjevně kverulační aktivitu razantně zesílil v červnu 2023, kdy na podání stovek žalob, které odmítl městský soud, navázal tím, že proti usnesením městského soudu podal bezmála 400 kasačních stížností. [6]               Pouhá skutečnost, že žalobce vede takové množství sporů, sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl NSS zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí ze dne 13. 11. 2012, Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, stížnosti č. 980/12 a 28385/12, body 14 až 17, shodně již rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 15. 10. 1987, M. proti Spojenému království, stížnost č. 13284/87). [7]               Článek 36 Listiny základních práv a svobod zaručuje právo na soudní ochranu. Žalobcovo extrémní jednání však již nelze považovat za výkon tohoto práva. Žalobce je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoli snahou o ochranu svých práv. Jeho úkony vůči soudu přestavují jen jednu z mnoha „tváří“ zneužití práva, jde tak o návrhy nepřípustné, které nepožívají právní ochrany (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2022, č. j. 10 Afs 289/2021‑42, č. 4358/2022 Sb. NSS, body 14 a 15, s citací starší judikatury). NSS proto kasační stížnosti odmítl [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.]. NSS zdůrazňuje výjimečnost tohoto řešení, které je však opodstatněno výjimečností žalobcova jednání (srov. usnesení NSS ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014‑16). [8]               NSS nevydával žádné výzvy k odstranění vad kasační stížnosti, k zaplacení soudního poplatku apod. Vydávání takovýchto výzev by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoli smyslu. Zatěžovat řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, výzvou na zaplacení soudního poplatku apod., by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur, bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrh je nepřípustný. Kasačnímu soudu je z vlastní činnosti známo (srov. např. věci vedené pod sp. zn. 6 As 90/2023 nebo sp. zn. 6 As 100/2023), že tyto výzvy neplní žádný účel (ostatně žalobce by jen za poslední sadu kasačních stížností musel zaplatit za soudní poplatky bezmála 2 miliony korun). Ze stejných důvodů NSS nevyrozuměl ani osoby, které žalobce označil jako „žalované“ [jak již vysvětlil městský soud, soudce při své rozhodovací činnosti nemůže být správním orgánem podle § 4 odst. 1 s. ř. s.]. [9]               O nákladech řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Dle uvedených ustanovení žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta. Poučení :  Proti tomuto usnesení   nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 19. července 2023 JUDr. Pavel Molek předseda senátu