10 As 75/2023 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA   R O Z S U D E K J M É N E M   R E P U B L I K Y     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: P. T., zastoupen advokátem Mgr. Martinem Chludem, Palackého třída 801, Chrudim, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2022, čj. ČOI 53280/22/O100/Bal/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2023, čj. 31 A 15/2022‑57,     takto:   I. Kasační stížnost se zamítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:   1.      Vymezení věci   [1]                Rozhodnutím ze dne 5. 11. 2021 Inspektorát České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického kraje uložil žalobci úhrnnou pokutu ve výši 250 000 Kč za přestupky: 1)      podle § 24 odst. 7 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel na jím provozovaných internetových stránkách nabízel k prodeji a prodával výrobky porušující některá práva duševního vlastnictví, konkrétně padělky a nedovolené napodobeniny výrobků; 2)      podle § 24 odst. 7 písm. f) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel nezajistil, aby jím prodávaná obuv byla přímo a viditelně označena údaji o materiálech použitých v hlavních částech této obuvi; 3)      podle § 24 odst. 7 písm. m) zákona o ochraně spotřebitele, neboť stěžovatel řádně neinformoval spotřebitele o subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů; 4)      podle § 54 odst. 4 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh (dále jen „zákon o posuzování shody“), neboť stěžovatel v případě erotického masážního přístroje neověřil, zda jsou k výrobku přiloženy příslušné doklady, návody a bezpečnostní informace v českém jazyce a další náležitosti; 5)      podle § 19a odst. 4 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť stěžovatel jako distributor před dodáním sluchátek i7s na trh neověřil, zda je tento výrobek řádně označen a jsou k němu připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další; 6)      podle § 54 odst. 4 písm. b) zákona o posuzování shody, neboť stěžovatel jako distributor neověřil před dodáním blíže specifikovaných respirátorů na trh, zda jsou tyto výrobky řádně označeny a jsou k nim připojeny potřebné doklady v českém jazyce a další, jakož i 7)      přestupků podle § 15 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), protože stěžovatel přes výzvu nepředložil požadované doklady a znemožnil zajištění výrobků, u nichž vzniklo důvodné podezření, že porušují některá práva duševního vlastnictví.   [2]                Proti rozhodnutí inspektorátu podal žalobce odvolání, které Ústřední inspektorát České obchodní inspekce rozhodnutím ze dne 13. 4. 2022 zamítl a rozhodnutí inspektorátu potvrdil.   [3]                Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.   2. Kasační stížnost a vyjádření účastníků   [4]                Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.   [5]                Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že se nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť správní orgány ani krajský soud nepodložily své závěry logickým a řádným hodnocením důkazních prostředků.   [6]                Stěžovatel trvá na námitce směřující vůči odborným posouzením, z nichž správní orgány a krajský soud dovozují, že se jedná o padělky, a důkazy striktně vykládají v neprospěch stěžovatele. Správní orgány se staví do role znalce, který je oprávněn posoudit, zda se jedná o padělky věcí, které ani nevlastní a nemohou zkoumat. Stejně tak se další listiny opírají o závěry osob či společností, které je vydávají přes nemožnost se s hodnocenými věcmi přímo seznámit. Správní orgány sice dovozují, že porušení právních povinností bylo dostatečně prokázáno, ale nijak se nezabývají postupy, jak k takovému závěru vlastně mohly dojít.   [7]                Krajský soud pak na námitku, že osoby, které dané zboží zkoumaly, se s ním nemohly seznámit, nijak nereagoval. Krajský soud (stejně jako správní orgány) se nevypořádal ani s námitkou, že nebylo potvrzeno, že se jedná o fotografie pořízené při dané kontrole. Stěžovatel zdůraznil, že opakovaně namítal, že není jeho pochybením, že se zbožím dále nakládal, protože nebyl upozorněn na to, že zboží je již zajištěno. O tom byl informován až později, kdy již zboží neměl.   [8]                Dále stěžovatel zdůraznil, že správní orgány jsou při nakládání s důkazními prostředky vázány obdobnými pravidly jako v trestním řízení a je nepřípustné, aby pořizovaly důkazy na osobní či jiná nepopsaná a nedefinovaná zařízení a zpracovávaly je nepopsaným, nedokumentovaným a libovolným způsobem. K argumentaci krajského soudu stěžovatel uvedl, že nezpochybňuje, že fotografie mohou být pořízeny na různé typy zařízení. Vždy je však nutné, aby z fotografií bylo zřejmé, že zobrazují skutečně kontrolované zboží, jakož i to, že byly pořízeny na místě v okamžiku provádění kontroly. Podle názoru stěžovatele by v opačném případě mohly správní orgány libovolně zaměňovat fotografie ve spise za jiné fotografie zobrazující jiné zboží. To platí tím spíše, pokud takové fotografie představují jediný relevantní důkaz o vině stěžovatele, jímž správní orgány disponují. Stěžovatel shrnul, že s ohledem na absenci dostatečných důkazů o jeho vině mu neměly správní orgány v rozsahu, v němž mu spáchání přestupku nebylo prokázáno, uložit pokutu, natož v takové výši.   [9]                Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný také v části týkající se uložené pokuty, neboť krajský soud opět jen převzal argumentaci správních orgánů, které stanovily výši pokuty na základě odhadu majetkových poměrů stěžovatele. Tento odhad ovšem nijak nespecifikovaly a nepopsaly postup, jak k němu dospěly.    [10]            Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.   [11]            Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu a odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí.   [12]            Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.     3.      Posouzení věci Nejvyšším správním soudem   [13]            Kasační stížnost není důvodná.   [14]            Nejprve je nutno zdůraznit, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou. NSS je tak až na výjimky uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti, a proto obsah kasačních námitek a kvalita jejich odůvodnění do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004‑54). Kasační stížnost je přitom opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.) a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se tak musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, čj. 6 Ads 3/2003‑73). Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.   [15]            Dále NSS konstatuje, že napadený rozsudek je plně přezkoumatelný. Krajský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami a je z něj patrné, z jaké právní úpravy vyšel, jakými úvahami se řídil a k jakým závěrům nakonec dospěl. Totéž platí o rozhodnutích správních orgánů. [16]            K námitkám, kterými stěžovatel zpochybňuje odbornou zdatnost pracovníků žalované, uvádí NSS následující. Rozhoduje‑li správní orgán o věci spadající do jeho věcné působnosti, platí obecně předpoklad, že jeho pracovníci jsou odborně kompetentní k posouzení otázek, které s danou věcí souvisí. Jen jestliže tomu tak v konkrétním případě není, je povinností správního orgánu ustanovit znalce k zodpovězení sporných otázek. Správní orgán přitom vždy musí zformulovat své závěry logicky konzistentním a přesvědčivým způsobem do odůvodnění rozhodnutí tak, aby je mohl přezkoumat nadřízený správní orgán a následně soud. Jestliže z tohoto hlediska závěry správních orgánů obstojí a soud při jejich přezkumu neshledá, že by řešené otázky vyžadovaly nějakou specifickou odbornou znalost, kterou pracovníci správních orgánů nedisponovali, pak není důvodu k tomu, aby hlouběji zkoumal jejich vzdělání či zkušenosti. Úkolem znalců nemá být suplovat činnost správních orgánů při obstarávání podkladů pro rozhodnutí, znalci by měli sloužit toliko k zodpovídání svým charakterem vysoce expertních dotazů (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2012, čj. 1 As 125/2011‑163). [17]            Popsaným požadavkům bylo v nyní projednávané věci učiněno zadost, ani stěžovatel relevantně nezpochybnil odbornost pracovníků žalované (jeho tvrzení jsou v tomto směru jen obecná a neuvádí žádné konkrétní pochybení při posouzení daných věcí, natož aby je něčím dokládal). V nyní projednávané věci tedy správně krajský soud neshledal, že by ve věci vyvstala taková sporná otázka, která by vyžadovala ustanovení znalce (např. bod 55 napadeného rozsudku). Konstatoval, že k posouzení pravosti daných výrobků nejsou nezbytné odborné znalosti na vyšší úrovni, než mají školení inspektoři žalované. Inspektorka, která protokoly o posouzení výrobku vyhotovila, byla přítomna kontrole konané dne 11. 3. 2021, při níž byl zkontrolován celý obsah kontrolní objednávky, a disponovala fotodokumentací všech výrobků. Tyty závěry mají oporu v obsahu spisu, NSS se s nimi ztotožňuje a ve shodě s krajským soudem konstatuje, že inspektorka byla schopna vyhotovit protokoly o posouzení výrobků tak, aby mohly sloužit jako důkaz pro rozhodnutí v této věci. Totéž platí také pro odborná stanoviska majitelů ochranných známek, kteří měli fotodokumentaci k dispozici. Je rovněž třeba zdůraznit, že se v této věci nejednalo o nějaký výjimečný případ vyžadující speciální odborné posouzení. Jednalo se o výrobky běžné (obuv), které napodobovaly výrobky známých značek společností Balenciaga, Adidas AG a Nike. V případě dalších výrobků jako erotický masážní stroj LoVe, sluchátka i7 či respirátory se jednalo rovněž o nedostatky, k jejichž posouzení nebylo zapotřebí nějakých speciálních znalostí, které by pracovníci žalované neměli (např. byla zjištěna chybějící specifikace značení elektrického výrobku, neuvedení adresy výrobce, chybějící návody v českém jazyce apod.). [18]            V této souvislosti neobstojí ani námitka stěžovatele, že dané nedostatky nemohly správní orgány (a majitelé ochranných známek) zjistit jen z fotografií výrobků. Rozhodné posouzení napodobenin je otázkou zejména vizuální a správní orgány (a majitelé ochranných známek) dostatečně a konkrétně popsaly, z jakých důvodů dospěly k závěru, že se jedná o napodobeniny (padělky) (např. str. 6‑7 rozhodnutí inspektorátu, které tvoří s rozhodnutím žalované jeden celek). Dále rozvedly další zjištěné nedostatky, a to včetně těch, které se týkaly ostatních výrobků. Rovněž krajský soud se s těmito a souvisejícími otázkami (a žalobními námitkami) řádně vypořádal (srov. zejména body 56‑57 napadeného rozsudku). [19]            Tyto námitky jsou ryze účelové; současně nelze přehlédnout ani skutečnost, že to byl právě stěžovatel, který zmařil zajištění těchto výrobků. Učinil tak při kontrole konané dne 11. 3. 2021 tím, že odešel do vedlejší místnosti k asistentce pro lepicí pásku, a přitom odnesl krabici s danými výrobky z dosahu inspektorů. Následně ji již inspektorům nevydal s tvrzením, že krabice byla odvezena. Tímto jednáním stěžovatel zmařil zapečetění krabice s výrobky a zajištění daných výrobků – a výrobky nevydal ani na následnou výzvu provedenou úředním záznamem ze dne 11. 3. 2021. [20]            Ke kasačním námitkám zpochybňujícím skutečnost, že se jedná o fotografie právě těch výrobků, jichž se kontrola týkala, NSS ve shodě s krajským soudem konstatuje, že o tom není pochyb. Fotodokumentace byla pořízena v průběhu kontroly dne 11. 3. 2021, je přílohou č. 2 úředního záznamu ze dne 11. 3. 2021 a je relevantním (a zcela zásadním) podkladem (důkazem) pro rozhodnutí správních orgánů i soudů. O její pravosti není důvod pochybovat, neboť nic nenasvědčuje tomu, že by správní orgány s touto fotodokumentací manipulovaly tak, jak naznačuje stěžovatel. Ostatně i sám stěžovatel tak činí bez poukazu na jakoukoli objektivní skutečnost. To jen svědčí o tom, že ze strany stěžovatele se jedná opět pouze o ničím nepodloženou spekulaci zjevně účelového charakteru. [21]            Pro úplnost pak NSS ve shodě s krajským soudem a žalovanou dodává, že podle § 8 písm. d) kontrolního řádu jsou kontrolující osoby (inspektoři) v souvislosti s výkonem kontroly oprávněni pořizovat obrazové nebo zvukové záznamy. Žádný právní předpis ovšem nestanoví, jakým způsobem (resp. záznamovým zařízením) mohou tyto záznamy (fotografie) pořizovat.  [22]            Popsané závěry správních orgánů a krajského soudu jsou přezkoumatelné a správné. Kasační námitky, které stěžovatel v tomto směru vznesl, tedy nejsou důvodné. [23]            Nedůvodná je rovněž námitka týkající se výše uložené pokuty, v níž stěžovatel správním orgánům (a krajskému soudu) vytýká nedostatečnost a nepřezkoumatelnost odhadu jeho majetkových poměrů. Ani zde nelze opomenout, že i tuto námitku v kasační stížnosti formuluje stěžovatel zcela obecně, zejména neuvádí, v čem se správní orgány či krajský soud mýlí, popř. nijak nerozvádí své příjmové a majetkové poměry. V tomto směru neuvádí stěžovatel nic. [24]            Závěry správních orgánů ve vztahu k této otázce jsou plně přezkoumatelné a dostatečné. Inspektorát se odůvodněností výše vyměřené pokuty zabýval na str. 16 až 19 svého rozhodnutí, Ústřední inspektorát tak učinil na str. 10 až 14 napadeného rozhodnutí a krajský soud např. v bodu 51 napadeného rozsudku; přitom vycházel právě z rozhodnutí obou správních orgánů. Již v bodě 43 napadeného rozsudku přitom krajský soud poukázal na skutečnost, že na výzvu k doložení majetkové situace stěžovatel dne 14. 3. 2022 předložil daňové přiznání za rok 2021 a uvedl, že jeho měsíční zisk po zdanění je 92 529 Kč. Jeho náklady pak představují splátka na vozidlo Škoda Superb ve výši 4 500 Kč/měsíc, chystaná splátka hypotéky 27 000 Kč/měsíc, splátka osobní půjčky ve výši 36 000 Kč/měsíc a průměrné měsíční náklady na zajištění základních potřeb pro reprezentaci činí 5 000 Kč. Přes výzvu k doložení dokladů souvisejících s jím tvrzenou majetkovou situací ovšem stěžovatel nic nedoložil (s výjimkou daňového přiznání). Žalovaná pak v napadeném rozhodnutí ve vztahu k výši uložené pokuty odkázala na příslušnou judikaturu, zhodnotila předložené daňové přiznání [pro účely posouzení možného rizika likvidačního účinku uložené sankce vzala v úvahu úhrn celkového zisku stěžovatele za rok 2021, tj. 1 201 558 Kč (1 110 348 Kč ze samostatné činnosti a 91 210 Kč z ostatních příjmů), což představuje hrubý měsíční zisk 100 130 Kč po zaokrouhlení] a vzhledem k tomu, že stěžovatel spáchal více přestupků, přihlédla k absorpční zásadě, dále zohlednila povahu a závažnost přestupků. Žalovaná neopomenula ani polehčující a přitěžující okolnosti a zohlednila též preventivní a represivní funkci ukládané sankce. NSS se shoduje se závěrem krajského soudu, že žalovaná zdůvodnila uložení sankce řádně a přezkoumatelně. V této souvislosti je opět třeba zdůraznit, že v posuzovaném směru byl stěžovatel ve správním řízení opět laxní a přes výzvu nedoložil své tvrzené náklady, popř. jinak neprokazoval svou příjmovou a majetkovou situaci. NSS musí konstatovat, že ze strany stěžovatele se opět jednalo o účelové jednání, které nemůže jít k tíži správním orgánům. Ty své povinnosti řádně plnily. Ve shodě se žalovanou je vhodné zdůraznit, že nelze‑li ohledně majetkových poměrů získat přesné informace (např. pro nesoučinnost stěžovatele, jak je tomu v této věci), je správní orgán oprávněn je stanovit odhadem (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008‑133). Nelze ani přehlédnout, že i zde je kasační námitka opět formulována jen vágně, stěžovatel v ní neuvádí nic konkrétního ke svým příjmovým a majetkovým poměrům. Za této situace je ovšem i tato námitka zjevně nedůvodná. 4.  Závěr a náklady řízení   [25]            NSS shrnuje, že žádné z kasačních námitek stěžovatele nelze přisvědčit, a v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí napadené žalobou a rozsudek krajského soudu.   [26]            Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalované nevznikly v řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.   Poučení:   Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.   V Brně dne 26. dubna 2024                                                                                                                      Ondřej Mrákota                                                                                                                    předseda senátu