14 Kse 1/2024 - 44             R O Z H O D N U T Í     Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally, zástupkyně předsedy senátu JUDr. Jitky Dýškové a přísedících Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Zuzany Komínkové, Mgr. Štěpána Holuba a JUDr. Petry Janouškové v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2024 o návrhu M. H., zast. Mgr. Martinem Ondrouškem, advokátem, se sídlem Kšírova 228/84, Brno, na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021,     t a k t o :     Návrh M. H., syna zemřelého soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno ‑ město, se sídlem Hlinky 42/106, Brno, ze dne 9. 7. 2024 na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 se podle § 22 odst. 1 a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, za přiměřeného použití § 283 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),   zamítá.     O d ů v o d n ě n í :     [1]     Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodnutím ze dne 10. 4. 2024, č. j. 14 Kse 1/2021‑355, uznal kárně obviněného soudního exekutora Mgr. J. H. vinným ze spáchání závažného kárného deliktu podle § 116 odst. 3 písm. a), b) a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), kterého se dopustil tím, že bezdůvodně osobně provedl, nechal provést nebo v důsledku porušení svých povinností při řízení exekutorského úřadu spočívajícího v nevykonávání řádného dohledu nad postupy svých zaměstnanců nezabránil netransparentnímu nakládání s peněžními prostředky z jeho zvláštních bankovních účtů v celkové výši 64.033.496,84 Kč, k čemuž došlo ve 148 případech popsaných ve výrokové části rozhodnutí, přičemž se jednalo o převody peněžních prostředků mezi jeho zvláštními účty, z účtu pro běžná vymožená plnění na své provozní podnikatelské účty, z účtu historického a z účtu pro běžná vymožená plnění na účty třetích osob, jakož i o přímé platby provozních nákladů související s činností exekutorského úřadu provedené z účtu historického na účty třetích osob a soukromé platby (kartou a výběry z bankomatu včetně poplatků) provedené z účtu historického. Za toto kárné provinění bylo kárně obviněnému uloženo podle § 116 odst. 9 exekučního řádu ve spojení s § 116 odst. 6 písm. d) exekučního řádu kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu. [2]     V závěru odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že jelikož odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné, stalo se v projednávané věci odsuzující rozhodnutí pravomocným již okamžikem jeho vyhlášení, takže jeho právní moc se neodvíjí až od doručení písemného vyhotovení účastníkům kárného řízení, podobně jako je tomu u rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení. Proto již v rámci tohoto kárného řízení nebylo možné zohlednit úmrtí kárně obviněného, k němuž došlo v Brazílii dne 7. 4. 2020, jak se uvádí v úmrtním listu vystaveného dne 24. 4. 2024 Úřadem městské části města Brna, Brno‑střed. Nelze totiž nyní kárné řízení zastavit z důvodu zániku exekutorského úřadu smrtí soudního exekutora, k níž došlo tři dny před konáním ústního jednání, neboť vedle sebe nemohou existovat dvě pravomocná rozhodnutí, navíc s odlišným výsledkem. V této souvislosti kárný senát zdůraznil, že jednal dne 10. 4. 2024 v nepřítomnosti kárně obviněného v souladu se zněním § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný řád“), neboť ten se před kárný soud bez omluvy nedostavil a nebyla zde vůbec žádná indicie o jeho úmrtí ve vzdálené cizině krátce před konáním ústního jednání. Navíc vyrozumění o něm obdržel kárně obviněný již dne 5. 3. 2024 s výzvou, aby předložil případnou plnou moc obhájci, který jej zastupoval při neúspěšném jednání o uzavření dohody o vině a kárném opatření. Na tuto výzvu však kárně obviněný vůbec nereagoval, plnou moc obhájci nepředložil, stanovisko ke kárnému návrhu nedoplnil ani nesignalizoval, že by se chtěl ústního jednání zúčastnit a při něm uplatnit svá procesní práva. Za této situace a při vědomí odmítnutí uzavření dohody o vině a kárném opatření ze strany soudního exekutora se kárný senát důvodně domníval, že kárně obviněný již na svou další obhajobu rezignoval, a proto při ústním jednání bylo přečteno alespoň jeho stanovisko ke kárnému návrhu podané na počátku kárného řízení. V postupu kárného senátu, který předcházel vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí, tedy nelze shledat jakékoliv pochybení, i když bylo následně náležitě doloženo, že kárně obviněný krátce předtím zemřel. [3]     Dne 9. 7. 2024 podal M. H. (dále též „navrhovatel“) návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021. V něm uvedl, že je synem zesnulého kárně obviněného Mgr. J. H. i správcem dědictví, což doložil příslušnými listinami. Důsledky napadeného rozhodnutí přitom mohou mít závažné dopady i na probíhající dědické řízení. O úmrtí svého otce v době jeho vyhlášení ještě nevěděl a tato skutečnost nepochybně nebyla známa ani Nejvyššímu správnímu soudu a kárnému navrhovateli. Nicméně s ohledem na úmrtí kárně obviněného odpadla jedna z podmínek kárného řízení, které tak mělo být zastaveno, neboť jeho další vedení bylo nepřípustné. Navíc kárně obviněný nemohl být odvolán z exekutorského úřadu, neboť tři dny před vyhlášením napadeného rozhodnutí zanikla jeho funkce z důvodu úmrtí. Je tedy zřejmé, že po vyhlášení rozhodnutí kárného senátu vyšla najevo skutečnost soudu dříve neznámá, která sama o sobě odůvodňuje jiné rozhodnutí o kárném návrhu, neboť řízení o něm mělo být v důsledku smrti kárně obviněného soudního exekutora zastaveno. Dále navrhovatel polemizoval se závěrem kárného senátu o právní moci napadeného rozhodnutí okamžikem jeho vyhlášení. V této souvislosti argumentoval, že pokud v době vyhlášení napadeného rozhodnutí nebyl kárně obviněný kvůli svému úmrtí způsobilý být účastníkem kárného řízení, které tak mělo být zastaveno, nemohlo dojít ani k nabytí právní moci rozhodnutí již jeho vyhlášením, nehledě na to, že se písemné vyhotovení rozhodnutí mělo doručit kárně obviněnému do vlastních rukou, což v důsledku jeho smrti samozřejmě nebylo možné provést. Za této situace by ponechání napadeného rozhodnutí v platnosti bylo absurdní a v elementárním rozporu se základními principy právního státu. [4]     Z těchto důvodů se navrhovatel domáhal toho, aby Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 14 Kse 1/2021, napadené rozhodnutí kárného senátu zrušil a v následném řízení po povolení obnovy kárné řízení proti soudnímu exekutoru Mgr. J. H. zastavil. [5]     Ministr spravedlnosti, který byl kárným navrhovatelem ve věci sp. zn. 14 Kse 1/2021, k návrhu na povolení obnovy řízení nejprve uvedl, že ani on stejně jako kárný soud neměl k datu vyhlášení rozhodnutí žádné informace o předchozí smrti kárně obviněného soudního exekutora. Posouzení návrhu na obnovu řízení ponechává zcela na úvaze soudu, avšak považuje za nezbytné zdůraznit, že závěry kárného soudu ohledně merita věci byly a nadále jsou věcně správné a judikatorně významné pro případné budoucí případy, a tudíž by neměly být ovlivněny případným rozporováním naplnění podmínek kárného řízení. Současně ministr spravedlnosti odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1978/24, z něhož citoval pasáž týkající se aktivní legitimace k podání návrhu na obnovu kárného řízení. [6]     Nejvyšší správní soud uvádí, že v naposledy zmíněném judikátu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost M. H. proti napadenému rozhodnutí jako podanou zjevně neoprávněnou osobou, neboť nebyl účastníkem kárného řízení. V tomto odmítacím usnesení Ústavního soudu jsou obsaženy i tyto jeho další závěry:  8. Ústavní soud si je vědom úskalí jednoinstančnosti řízení ve věcech kárné odpovědnosti exekutorů. S ohledem na to Ústavní soud na okraj podotýká, že zatímco v trestním řízení svědčí návrh na obnovu řízení ve prospěch obviněného i příbuzným, jakožto oprávněným osobám, úprava zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů takový postup vylučuje a v případě kárného řízení s exekutory nemůže podat návrh na obnovu (na rozdíl například od soudců) dokonce ani sám kárný navrhovatel. Podle § 22 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů totiž platí, že: „Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce, vedoucí státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný“. Podle § 22 odst. 1 tohoto zákona tedy stěžovateli nesvědčí právo podat návrh na obnovu řízení a v úvahu nepřichází ani případný „podnět k podání návrhu“ kárnému navrhovateli v řízení před kárným soudem. Jak bylo výše uvedeno, s ohledem na svébytnou (rozdílnou) úpravu obnovy řízení v kárných věcech (§ 22) nelze § 280 odst. 3 trestního řádu uplatnit. Stěžovatel se tedy obnovy řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí, nedomůže a žádný jiný prostředek nápravy není. 9. K zastavení kárného řízení pro zánik výkonu úřadu smrtí podle § 14 písm. b) zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů ve spojení s § 15 odst. 1 písm. a) exekučního řádu lze přistoupit jen do vyhlášení rozhodnutí. Jak bylo výše uvedeno, neexistuje žádné fórum, které by se v tuto chvíli mohlo námitkami stěžovatele věcně zabývat (resp. stěžovateli nesvědčí žádný opravný prostředek). To je však ‑ jak bude dále uvedeno ‑ třeba zohlednit v případných dalších řízeních.   10. Stěžovatel totiž namítal rovněž dopad do práva na ochranu majetku (čl. 11 odst. 1 Listiny) a práva na ochranu osobnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny). Napadeným rozhodnutím o kárném provinění sice dosud nedošlo k přímému dotčení uvedených práv stěžovatele. Ústavní soud však nynějším rozhodnutím nijak nepředjímá, že taková újma stěžovateli v budoucnu nevznikne.   11. Se skutečností, že stěžovatel nemá procesní cestu nápravy, se obecné soudy budou muset ústavně souladným způsobem vypořádat v eventuálním řízení o vypořádání dědictví a o rozsahu majetkové podstaty (čl. 11 Listiny) nebo v řízení na ochranu před nesprávným úředním postupem (čl. 10 Listiny). Jakkoliv konstantní judikatura stanoví, že žaloba na nesprávný úřední postup je subsidiární povahy (tedy zásadně ji nelze využít, je‑li výsledkem úředního postupu vydání soudního rozhodnutí), v tomto případě by se soudy musely vypořádat i s tím, že stěžovatel neměl žádnou procesní cestu, jak se domoci zrušení rozhodnutí pro nezákonnost nebo deklarace nezákonnosti soudem.   [7]     Ústavní soud tak v usnesení ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1978/24, dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že ve věci Nejvyššího správního soudu sp. zn. 14 Kse 1/2021 bylo možné přistoupit k zastavení kárného řízení z důvodu smrti kárně obviněného soudního exekutora jen do vyhlášení rozhodnutí a že navrhovatel není oprávněn podat návrh na obnovu řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí. S tímto právním názorem Ústavního soudu se kárný soud plně ztotožňuje a neshledává naprosto žádný důvod se od něho odchýlit, neboť podle jednoznačně formulované dikce § 22 odst. 1 kárného řádu nemohou děti soudního exekutora podat návrh na obnovu kárného řízení. Toto ustanovení přitom obsahuje vlastní úpravu okruhu osob oprávněných k podání návrhu na obnovu kárného řízení, a proto v tomto směru nelze za pomoci § 25 kárného řádu přiměřeně použít znění § 280 odst. 3 a § 247 odst. 2 věty první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), která umožňují příbuzným obviněného v pokolení přímém podat v jeho prospěch návrh na povolení obnovy trestního řízení, a to i po jeho smrti.   [8]     S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud jako soud kárný k závěru, že návrh na povolení obnovy řízení ve věci jím vedené pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 byl podán osobou neoprávněnou, a proto jej podle § 22 odst. 1 a § 25 kárného řádu za přiměřeného použití § 283 písm. a) trestního řádu zamítl. Uvedeným způsobem přitom rozhodl o návrhu na povolení obnovy kárného řízení v neveřejném zasedání, jak to umožňuje ustanovení § 286 odst. 2 věty první trestního řádu, jehož bylo přiměřeně použito v souladu se zněním § 25 kárného řádu, neboť naposledy uvedený zákon neobsahuje vlastní úpravu způsobu projednání návrhu na obnovu kárného řízení. P o u č e n í :   Proti tomuto rozhodnutí   n e n í   odvolání přípustné.     V Brně dne 25. září 2024     JUDr. Jiří Palla předseda kárného senátu ve věcech soudních exekutorů