3 As 131/2024 - 27       USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) M. L., b) D. L., oba zastoupeni JUDr. Tomášem Opletalem, advokátem se sídlem Dlouhá 714/36, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: MUDr. P. L., v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2024, č. j. 51 A 41/2023 ‑ 84, takto: I. Kasační stížnost   se odmítá. II. Žádný z účastníků   nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   Odůvodnění:   [1]               Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne 16. 5. 2024, č. j. 51 A 41/2023 ‑ 84. [2]               Nejvyšší správní soud nejprve posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti. Podle § 106 odst. 2, věty první soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje. Podle § 40 odst. 2, věty první s. ř. s. končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo roků uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. [3]               Ze soudního spisu vyplývá, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v souladu s § 42 odst. 1 s. ř. s. do datové schránky v úterý 28. 5. 2024 (viz doručenka založená na č. l. 91 spisu krajského soudu), lhůta k podání kasační stížnosti proto skončila v úterý 11. 6. 2024. Kasační stížnost stěžovatele byla do datové schránky Nejvyššího správního soudu doručena ve čtvrtek 13. 6. 2024. Byla tedy podána až po uplynutí zákonné lhůty, a Nejvyšší správní soud ji proto odmítl jako opožděnou [§ 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud dodává, že zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§ 106 odst. 2, věta poslední s. ř. s.). [4]               O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3, věty první s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla‑li kasační stížnost odmítnuta. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, popř. jí soud může na návrh z důvodů zvláštního zřetele hodných přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a tato osoba neuvedla žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly přiznání práva na náhradu nákladů řízení. Proto jí (za použití § 120 s. ř. s.) právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.     Poučení: Proti tomuto usnesení   nejsou   opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).       V Brně dne 30. července 2024     JUDr. Tomáš Rychlý  předseda senátu