3 Azs 116/2024 - 50       USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Y. M., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2024, č. j. 2 Az 19/2023 ‑ 39,     takto:     I. Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]                Žalobce v České republice žádal o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 9. 6. 2021, č. j. MV‑94259‑2/OAM‑2021, řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) toto rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 4 Az 23/2021 ‑ 26, zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud dospěl k závěru, že v Bělorusku došlo od doby posouzení předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu k podstatné změně, která by mohla mít vliv na posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Žalovaný poté rozhodnutím ze dne 26. 6. 2023, č. j. OAM‑307/ZA‑ZA11‑ZA20‑2022, rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu neuděluje. Žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud rozsudkem ze dne 13. 5. 2024, č. j. 2 Az 19/2023 ‑ 39, zamítl jako nedůvodnou. [2]                Proti posledně uvedenému rozsudku městského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný a dále že v jeho případě byly splněny podmínky pro udělení azylu. [3]                Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně ji zamítl. [4]                Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska její přípustnosti, neboť pouze přípustná kasační stížnost může být soudem projednána věcně. [5]                Kasační stížnost je nepřípustná. [6]                Podle § 32 odst. 8 písm. a) zákona o azylu kasační stížnost je nepřípustná v případě další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany. [7]                Podle § 2 odst. 1 písm. g) se pro účely zákona o azylu rozumí další opakovanou žádostí o udělení mezinárodní ochrany třetí žádost o udělení mezinárodní ochrany podaná toutéž osobou a všechny žádosti následující po ní za podmínky, že v řízení ve věci mezinárodní ochrany o 1. kterékoli předcházející žádosti bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje nebo se žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítá jako zjevně nedůvodná, 2. druhé žádosti bylo vydáno rozhodnutí podle § 15, 15a, 17 nebo 17a, nebo 3. druhé žádosti bylo řízení zastaveno podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. a) nebo e). [8]                Z rozhodnutí žalovaného vyplývá, že se v nyní posuzované věci jedná o v pořadí již třetí žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. O první žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ze dne 21. 4. 2001 žalovaný rozhodl tak, že se stěžovateli mezinárodní ochrana neuděluje (žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud zamítl). O druhé žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany ze dne 5. 2. 2018 žalovaný opět rozhodl tak, že se stěžovateli mezinárodní ochrana neuděluje (žalobu proti tomuto rozhodnutí městský soud zamítl a následnou kasační stížnost zdejší soud rovněž zamítl). Stěžovatel následně podal třetí (nynější) žádost o udělení mezinárodní ochrany. Rozhodnutí žalovaného o zastavení tohoto řízení podle § 11a odst. 3 zákona o azylu městský soud zrušil a žalovaný poté rozhodl opět tak, že se stěžovateli mezinárodní ochrana neuděluje (viz odstavec [1] tohoto usnesení). V nynějším řízení se tak jedná o třetí žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany, přičemž o předchozích dvou stěžovatelových žádostech o udělení mezinárodní ochrany bylo rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana neuděluje. [9]                Z výše uvedeného je zřejmé, že v nyní projednávané věci je předmětem přezkumu další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Podle § 32 odst. 8 písm. a) téhož zákona přitom není kasační stížnost v případě další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany přípustná. [10]            Na tento závěr nemá vliv ani nesprávné poučení o možnosti podat kasační stížnost. Její nepřípustnost je dána zákonem, a nemůže ji proto založit „pouhé“ nesprávné poučení městského soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004, č. j. 3 Ads 37/2004 ‑ 36, č. 737/2006 Sb. NSS). [11]            Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. [12]            Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.   Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 12. prosince 2024   JUDr. Tomáš Rychlý   předseda senátu