5 As 24/2024 - 37               U S N E S E N Í   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: O. F.,  zast. JUDr. Janem Burešem, Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy ČR, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2024, č. j. 2 A 13/2022-56, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto: Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek.   Odůvodnění: [1]               Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 2. 9. 2021, č. j. MHMP 1374331/2021/Kou, byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se měl dopustit tím, že dne 3. 9. 2020 v 9:10 hodin v Praze 8 na ulici Prosecká poblíž domu č. 26 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky BMW, registrační značky X, přičemž po zastavení policejní hlídkou bylo zjištěno, že není držitelem řidičských oprávnění pro skupinu „B“, neboť tato pozbyl na základě zákazu řízení uloženého rozhodnutím Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2020, a po jehož vykonání nepožádal o vrácení řidičského oprávnění. Za spáchání tohoto přestupku byly žalobci dle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu za použití § 125c odst. 6 písm. a) téhož zákona uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1 000 Kč. [2]               Rozhodnutím ze dne 16. 2. 2022, č. j. MD-5686/2022-160/3, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 29. 1. 2024, č. j. 2 A 13/2022-56, zamítl. [3]               Návrh na přiznání odkladného účinku žalobce (dále jen „stěžovatel“) odůvodnil tím, že především výkon trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu by pro něj měl fatální důsledek. Stěžovatel je statutárním orgánem společnosti Lundegaard a. s. a tato společnost má několik poboček v České a Slovenské republice. Pro účely plnění svých pracovních povinností musí být stěžovatel v maximální možné míře mobilní a flexibilní. Ztráta možnosti flexibilně cestovat v daném případě pro stěžovatele představuje narušení či překážku ve vykonávání funkce statutárního orgánu společnosti. Výkon předsedy představenstva společnosti Lundegaard a. s. je přitom zdrojem jeho příjmů. O nezbytnosti řízení motorových vozidel stěžovatelem a negativních dopadech, který by měl výkon zákazu řízení motorových vozidel rovněž pro uvedenou společnost, svědčí potvrzení finanční ředitelky společnosti Lundegaard a. s., Ing. Š. R. O četnosti nezbytných jízd vykonávaných z titulu funkce statutárního orgánu pak svědčí kniha jízd. Výkon nebo jiné právní následky uloženého trestu by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. [4]               Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil. [5]               Podle § 107  zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně § 73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele) nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [6]               Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že v předmětné právní věci byl městským soudem odkladný účinek přiznán správní žalobě. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že samotné přiznání odkladného účinku žalobě městským soudem následně nezavazuje Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [7]               Nejvyšší správní soud se po zhodnocení důvodů uváděných a dokládaných stěžovatelem a dále skutečností vyplývajících z předloženého soudního spisu městského soudu rozhodl odkladný účinek kasační stížnosti přiznat.   [8]               Stěžovatel tvrdil a doložil hrozící újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. v důsledku pozbytí řidičského oprávnění, která by pro něj mohla vést až k faktické nemožnosti výkonu funkce předsedy představenstva společnosti Lundegaard a. s., a tím i ke ztrátě zdroje jeho příjmů. Z doložené knihy jízd vyplývá, že stěžovatel poměrně často absolvuje služební cesty; negativní dopady pro společnost Lundegaard a. s., potvrdila rovněž Ing. Š. R., CFO této společnosti. V daném případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí a možným vznikem újmy stěžovatele.   [9]               Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku rovněž z hlediska zbývajících podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného účinku v daném případě, tedy odklad zákazu řízení motorových vozidel do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, jakkoli přímo dotklo práv třetích osob. Vzhledem k charakteru přestupku, ze kterého byl stěžovatel shledán vinným, má Nejvyšší správní soud za to, že možnost stěžovatele nadále řídit motorové vozidlo po přechodnou dobu do meritorního rozhodnutí (nyní Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti) nebude v daném případě znamenat nepřiměřené narušení veřejného zájmu na bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, které by bránilo přiznání odkladného účinku (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 As 103/2015 – 128, publ. pod č. 3254/2015 Sb. NSS). Navíc odklad vykonatelnosti nic nezmění na nekompromisním dopadu sankce zákazu činnosti v případě, že kasační stížnost stěžovatele nebude shledána důvodnou.    [10]            Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, neboť se zřetelem k výše uvedenému dospěl k závěru, že v daném případě jsou podmínky § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. naplněny. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatele proti pravomocnému rozhodnutí žalovaného již byl odkladný účinek přiznán městským soudem, postačí v tomto případě, že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky přezkoumávaného rozsudku městského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje také odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného.   [11]             Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.   Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3, § 120 s. ř. s.).   V Brně dne 7. března 2024     JUDr. Lenka Matyášová předsedkyně senátu