6 As 332/2023 - 23     USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: R. C., proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2023, č. j. MSK 74049/2023, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2023, č. j. 22 Ad 14/2023‑6,     takto:     I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]               Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 23. 11. 2023 doručena kasační stížnost žalobce (stěžovatele), která směřuje proti v záhlaví označenému usnesení krajského soudu. [2]               Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že podáním kasační stížnosti vzniká poplatková povinnost. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl‑li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. [3]               Stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku, Nejvyšší správní soud však jeho žádosti usnesením ze dne 18. 1. 2024, č. j. 6 As 332/2023‑18, nevyhověl pro zjevnou neúspěšnost kasační stížnosti a vyzval jej, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatil poplatek ve výši 5 000 Kč. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 24. 1. 2024. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula ve čtvrtek 8. 2. 2024 [§ 40 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], stěžovatel však poplatek v této lhůtě nezaplatil. [4]               Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon. Soud proto řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. zastavil. [5]               Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel byl výše uvedeným usnesením vyzván též k prokázání splnění povinnosti povinného zastoupení či vlastního právního vzdělání dle § 105 odst. 2 s. ř. s. ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Ani tuto povinnost nesplnil, je proto dán také důvod pro odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. [6]               O následcích nesplnění povinností stanovených uvedeným usnesením byl stěžovatel poučen. [7]               O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, bylo‑li řízení zastaveno.   Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.   V Brně dne 21. února 2024     JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.           předseda senátu