6 As 361/2023 - 30       USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: X. Y., zastoupený Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem, sídlem Kozinova 21/2, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, za účasti: Společenství vlastníků jednotek domu č. p. 1651 a č. p. 1652 Šumperk, IČO: 25891146, sídlem Žerotínova 1652/28, Šumperk, zastoupené: JUDr. Josefem Sedláčkem ml., sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. ledna 2022, č. j. KUOK 5361/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. listopadu 2023 č. j. 60 A 33/2022-57     takto:     Kasační stížnosti žalobce se přiznává odkladný účinek.     Odůvodnění:   I. [1]                Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v návětí označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“) ve věci odstranění nepovoleného dveřního otvoru z půdní vestavby do společných prostor bytového domu na adrese Žerotínova 1652/28, Šumperk. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 26. dubna 2022 č. j. 60 A 33/2022-36 přiznal žalobě odkladný účinek. Následně v návětí uvedeným rozsudkem žalobu zamítl.   [2]                Stěžovatel spojil s kasační stížností rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedl, že by výkon rozhodnutí pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Stěžovateli rozhodnutí nařizují odstranit dveřní otvor ze svého bytu do společných půdních prostor bytového domu. Pokud by bylo nařízení vykonáno, postrádala by jakákoli obrana stěžovatele smysl. Stěžovatel je přesvědčen, že odklad výkonu nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Sporný otvor (dveře) zřídil společně s rozšířením bytu již téměř před šestnácti lety a byl schválen kolaudačním rozhodnutím jako nepodstatná odchylka. Dlouhodobě vstup bez problémů užíval. Situace proto není urgentní, aby bylo třeba sporný otvor bezodkladně odstranit. [3]                Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že neshledal naplnění důvodů pro jeho přiznání. Dle žalovaného stěžovatel dostatečně netvrdil a neosvědčil jemu hrozící újmu. Omezil se pouze na konstatování nepoměrně větší újmy s odkazem na kolaudační rozhodnutí a trvání stavu. Stěžovateli bezprostředně žádná újma nehrozí, neboť správní orgány povinnost odstranit dveřní otvor dosud nezačaly vymáhat. Dle žalovaného je také přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem, konkrétně s požární ochranou. Otvor z půdní vestavby je schopen ovlivnit požární bezpečnost stavby. [4]                Osoba zúčastněná na řízení k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila. [5]                Podle § 107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá podání kasační stížnosti odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s.  [6]                Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [7]                Nejvyšší správní soud připomíná, že „poskytnutí odkladného účinku má mimořádný charakter: soud tu totiž před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy” (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. prosince 2003 č. j. 7 A 115/2002‑67, č. 760/2006 Sb. NSS). V žádosti o přiznání odkladného účinku proto musí stěžovatel „v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012‑32). [8]                Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že odstranění stavby představuje citelnou újmu, jelikož jednoznačně může vést k nevratnému porušení práv stavebníka, které by již nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím v jeho prospěch, jež by v takovém případě bylo pouze akademického charakteru a nemohlo by mu poskytnout jinou než pouze hypotetickou ochranu (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu 2015 č. j. 6 As 230/2015–17, ze dne 15. června 2016 č. j. 6 As 107/2016–40, ze dne 12. ledna 2017 č. j. 2 As 333/2016–52 či ze dne 5. září 2023 č. j. 2 As 278/2023–35). Podstatné je, že pokud by kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán a došlo by k odstranění stavby (zazdění dveřního otvoru), načež by Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek nezákonným, nebylo by již možné obnovit předchozí stav. Jediným způsobem nápravy by v takovém případě mohlo být opětovné vytvoření dveřního otvoru, což by bylo – stejně jako jeho zazdění – nepochybně spojeno nejen s finančními náklady stěžovatele, ale zejména s negativními dopady stavebních i demoličních prací, a to i na další osoby. [9]                Na tomto nic nemění ani argument žalovaného, že povinnost zazdění dveřního otvoru správní orgány po stěžovateli dosud nevymáhaly. K vymáhání nemohly přistoupit, neboť krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek. Pokud by Nejvyšší správní soud nepřiznal odkladný účinek kasační stížnosti, mohly by správní orgány k vymáhání přistoupit, pokud by stěžovatel dveřní otvor dobrovolně nezazdil.  [10]            Přiznáním odkladného účinku také nevznikne újma jiným osobám. Dveřní otvor do půdních prostor existuje již řadu let. Ze spisového materiálu ani z vyjádření žalovaného neplyne, že by za tuto dobu natolik negativně ovlivňoval práva jiných osob, či jim působil újmu tak závažnou, aby to odůvodňovalo nepřiznání odkladného účinku. [11]            Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájem. Žalovaný sice uváděl, že dveřní otvor je schopen ovlivnit požární bezpečnost stavby, avšak toto tvrzení nijak neupřesnil. Nevymezil, jak přesně by dveřní otvor měl požární bezpečnost negativně ovlivnit (například z hlediska šíření ohně či kouře). Žalovaný nepředložil ani žádné vyjádření hasičského záchranného sboru, které by negativní vliv na požární ochranu dokládalo. Toto stanovisko si mohl žalovaný opatřit, neboť totožně argumentoval již v řízení před krajským soudem. [12]            Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek. [13]            Nejvyšší správní soud na závěr připomíná, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy a nelze v nich předjímat rozhodnutí o věci samé (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2005 č. j. 8 As 26/2005‑76). Nynější přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tudíž nebude mít žádný vliv na způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodne o věci samé. Rovněž platí, že soud může usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáže‑li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.).     Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.     V Brně dne 28. února 2024     JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.          předseda senátu