7 As 209/2024 - 16         USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: EuroZone CZ s. r. o., se sídlem Blanická 1008/28, Praha 2, zastoupena Mgr. et Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Španělská 770/2, Praha 2, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2024, č. j. 31 Ad 7/2024‑14,     takto:     I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.   II. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranila vadu kasační stížnosti, a to tak, že uvede, z jakého důvodu ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. byla kasační stížnost podána, a tento důvod blíže skutkově a právně konkretizuje.   III. Soud vyzývá žalobkyni, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení odstranila vadu kasační stížnosti, a to tak, že předloží plnou moc, která prokazuje, že je žalobkyně v řízení o kasační stížnosti zastoupena označeným advokátem.     Odůvodnění:   [1]               Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj ze dne 25. 8. 2023, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupků podle § 140 odst. 1 písm. d) a g) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Za tyto přestupky ji byla uložena pokuta 275 000 Kč.   [2]               Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“), který věc v záhlaví uvedeným usnesením postoupil Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). Krajský soud uvedl, že se v daném případě jedná o věc zaměstnanosti, neboť správními orgány bylo rozhodováno o přestupku podle zákona o zaměstnanosti. Místní příslušnost soudu se proto podle § 7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“) řídí sídlem žalobkyně. Jelikož ta má sídlo v Praze, je místně příslušným pro vyřízení její žaloby městský soud. Na podporu svého závěru odkázal krajský soud na usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. Nad 32/2013‑35.   [3]                Po postoupení věci městský soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. 11 Ad 13/2024‑18 k úhradě soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku. Téhož dne žalobkyni přípisem č. j. 11 Ad 13/2024‑19 poučil o možnosti namítat podjatost a žádat o nařízení jednání, a vyzval ji k doložení specifikovaných listin. Dále téhož dne požádal žalovaného o jeho stanovisko k návrhu na přiznání odkladného účinku a o vyjádření k žalobě. Usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 Ad 13/2024‑27, městský soud návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.   [4]                Proti usnesení krajského soudu o postoupení věci městskému soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) blanketní kasační stížnost, v níž vznesla žádost, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle § 73 ve spojení s § 107 s. ř. s. V žádosti uvedla, že jejím smyslem je předejít situaci, kdy by bylo následně neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před napadeným usnesením. Dodala, že ji již vyzval k úhradě soudního poplatku a k učinění dalších úkonů v řízení, přičemž dle stěžovatelky není k projednání její žaloby příslušný. O potřebě přiznat odkladný účinek podle stěžovatelky svědčí i skutečnost, že odkladný účinek byl přiznán již žalobě. Závěrem sdělila, že odložení právních následků rozhodnutí krajského soudu by neznamenalo pro jiné subjekty (ani stát) zásadní újmu.   [5]                Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.   [6]               Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [7]               Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik této újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozhodnutím krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.   [8]               V nynější věci stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v podstatě toliko tím, že ačkoliv městský soud v daném řízení není podle jejího názoru místně příslušný, činil již v mezidobí procesní úkony. Tato skutečnost však sama o sobě žádný důvod k přiznání odkladného účinku nezakládá. Provedení výše popsaných procesních úkonů nemá na stěžovatelkou vyvolaný spor o místní příslušnost žádný vliv a nečiní její kasační stížnost obsoletní. Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018‑75, správní soud obecně může podle § 105 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. zkoumat z vlastní iniciativy případný nedostatek místní příslušnosti až do doby, než začne jednat ve věci samé, tj. do doby, než při ústním jednání vyzve účastníky k přednesům ve věci, resp. rozhoduje‑li soud bez jednání, tak do vydání rozhodnutí ve věci samé. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že (potenciálně) místně nepříslušný správní soud již učinil procesní úkony týkající se vedení řízení či vydal rozhodnutí procesního charakteru, ani doba, která mezitím uplynula od podání žaloby. Jinými slovy, provedení jakýchkoliv procesních úkonů ze strany městského soudu je z hlediska posouzení otázky místní příslušnosti zcela irelevantní. Navíc městský soud od podání kasační stížnosti rozhodl pouze o odkladném účinku žaloby a aktuálně je jeho další postup ve věci prakticky „pozdržen“, neboť žalobní spis postoupil s ohledem na stěžovatelkou vyvolaný spor Nejvyššímu správnímu soudu. Pro úplnost nutno podotknout, že tvrzení stěžovatelky o přiznání odkladného účinku žalobě není pravdivé, neboť městský soud jejímu návrhu nevyhověl. Usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 11 Ad 13/2024‑27, žalobě odkladný účinek nepřiznal. [9]               Stěžovatelka tedy ve svém návrhu neuvedla žádný relevantní důvod pro přiznání odkladného účinku. Nejvyššímu správnímu soudu ostatně není z jejího podání vůbec zřejmé, v čem by mohla spočívat nepoměrně větší újma, která by jí výkonem nebo jinými právními následky usnesení krajského soudu, které se týká toliko posouzení místní (ne)příslušnosti soudu a postoupení věci městskému soudu, mohla vzniknout. Nejvyšší správní soud připomíná, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí, a to až do skončení řízení před soudem (resp. do zrušení odkladného účinku). K tomu viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019‑38, jež ve shodě s předchozím usnesením rozšířeného senátu ze dne 29. 3. 2016, č. j. 4 As 217/2015‑182, uvádí, že: „Odkladný účinek může plynout ze zákona nebo soudně přiznán jen v souvislosti s podáním žaloby proti pravomocnému rozhodnutí, jehož účinky se přiznáním odkladného účinku žalobě pozastavují“ (zvýrazněno soudem). Ačkoliv obecně není vyloučeno podat návrh na přiznání odkladného účinku i vůči usnesení, jímž se věc postupuje jinému správnímu soudu, je nutné mít na paměti i to, jaké účinky napadeného rozhodnutí by vůbec bylo možné odložit. K postoupení věci již fakticky došlo, neboť krajský soud spisový materiál předal městskému soudu, který, jak bylo výše uvedeno, již ve věci učinil i další procesní úkony. Nejvyššímu správnímu soudu tak není zřejmé, jaké účinky napadeného usnesení stěžovatelka zamýšlela svým návrhem vlastně odložit. Ty ostatně sama stěžovatelka ani nijak nekonkretizovala.   [10]            Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelka neprokázala naplnění základní podmínky pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti vyžadované v § 73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 107 s. ř. s. (vznik nepoměrně větší újmy na straně stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám). Z tohoto důvodu se již soud nezabýval splněním podmínky druhé (otázkou rozporu s veřejným zájmem) a výrokem I. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.   [11]            S ohledem na povahu věci bude Nejvyšší správní soud tak jako tak projednávat kasační stížnost stěžovatelky přednostně, což nicméně bude možné až po odstranění jejích vad. Kasační stížnost totiž neobsahuje všechny náležitosti podle § 37 odst. 3 a § 106 odst. 1 s. ř. s.   [12]            Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. je jednou z náležitostí kasační stížnosti uvedení důvodu podané kasační stížnosti. Stěžovatel má tedy uvést, z jakého důvodu ve smyslu § 103 odst. 1 s. ř. s. byla kasační stížnost podána, a takto uvedený důvod i blíže skutkově a právně konkretizovat. Dle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá‑li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 odst. 1 s. ř. s., nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Protože stěžovatelka ve své kasační stížnosti uvedla pouze to, že ji podala z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., avšak tyto nijak blíže nekonkretizovala, Nejvyšší správní soud ji výrokem II. vyzval k odstranění této vady.   [13]            Pro úplnost Nejvyšší správní soud informuje stěžovatelku o tom, že se na ni v projednávané věci nevztahuje poplatková povinnost za podání kasační stížnosti ani za návrh na přiznání odkladného účinku s ohledem na závěry rozšířeného senátu plynoucí z usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014‑19. Rozšířený senát v něm vyslovil, že: „V případě rozhodování krajského soudu o žádosti o osvobození od soudního poplatku a o návrhu na ustanovení zástupce (ale i o jiných procesních návrzích) se jedná pouze o úkony učiněné v probíhajícím řízení o žalobě, které slouží k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutím soudu o těchto návrzích nevybočuje z vymezeného rámce, jeho výsledkem není nic jiného než jen konečné rozhodnutí o procesní otázce podstatné pro žalobní řízení (…). Jestliže je tedy poplatková povinnost spojena s řízením o žalobě, v jehož rámci rozhoduje Nejvyšší správní soud o ‘procesní‘ kasační stížnosti, nevzniká podáním takové kasační stížnosti stěžovateli nová poplatková povinnost, neboť za řízení ve věci je již zaplaceno (případně se tato otázka řeší). Výše uvedené závěry se pak promítají i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. Je‑li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“  (zdůrazněno soudem).   [14]            Byť se rozšířený senát v citovaném usnesení výslovně nevyjádřil k otázce placení soudního poplatku, resp. k otázce povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu, dopadají jeho závěry analogicky i na nyní projednávanou věc. Lpění na zaplacení soudního poplatku a na povinném zastoupení advokátem ve věci, ve které stěžovatel brojí pouze proti postoupení věci jinému soudu, by odporovalo smyslu a účelu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumáno pouze to, zda byly dány důvody k postoupení věci jinému správnímu soudu (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 As 122/2017‑14, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2022, č. j. 5 As 84/2022‑19). Nejvyšší správní soud tedy netrvá na zaplacení soudního poplatku ani v nyní projednávané věci, neboť kasační stížnost stěžovatelky nesměřuje proti konečnému rozhodnutí o žalobě, nýbrž proti rozhodnutí, kterým se řízení nekončí a jímž byla věc postoupena místně příslušnému soudu. Z týchž důvodů se poplatková povinnost v nyní posuzované věci nevztahuje ani na návrh na přiznání odkladného účinku (srov. usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 15. 2. 2017, č. j. 5 As 16/2017‑23).   [15]            Závěrem soud sděluje, že ačkoliv na stěžovatelku nedopadá povinnost právního zastoupení dle § 105 odst. 2 s. ř. s., kasační stížnost byla zaslána jejím zmocněncem bez doložení příslušné plné moci. Ta není obsažena ani v postoupeném spisu městského (krajského) soudu. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2019, č. j. 6 As 405/2017‑33, přitom platí, že: „Byla‑li žaloba podána zmocněncem jménem zmocnitele (procesní úkon byl zjevně činěn za jiného), je zákonnou povinností zmocněnce doložit soudu oprávnění zmocnitele zastupovat. Pokud tuto zákonnou povinnost zmocněnec přes výzvu soudu nesplní, je soud oprávněn žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž by byl povinen vyzývat ke splnění této povinnosti vedle zmocněnce i samotného zmocnitele.“ Nejvyšší správní soud proto stěžovatelku výrokem III. prostřednictvím jejího zástupce vyzval k předložení plné moci.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   Nebudou‑li vady kasační stížnosti ve stanovené lhůtě odstraněny a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne.   Doplnění kasační stížnosti musí být soudu předloženo v potřebném počtu stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník obdržel jeden stejnopis.   Nebude‑li vyhověno výzvě k předložení plné moci, soud kasační stížnost odmítne.     V Brně dne 27. září 2024     Lenka Krupičková předsedkyně senátu