Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:NSS:2024:8.Azs.57.2024.30
Datum rozhodnutí10.04.2024
SoudNSS
Spisová značka8 Azs 57/2024
Zdrojvyhledavac.nssoud.cz
Typ rozhodnutíUsnesení
Kategoriežaloba proti rozhodnutí
HesloAzyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku
Ke staženíPDF

Odůvodnění

8 Azs 57/2024-30             USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: L. H. zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 21. 3. 2023, čj. OAM-221/LE-VL17-LE31-2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2024, čj.  62 Az 16/2023-58,     takto:     Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.     Odůvodnění:     [1]               Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany dle § 16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, jako zjevně nedůvodnou, neboť žalobce přichází z Alžírska, které ČR považuje za bezpečnou zemi původu, a žalobce neprokázal, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze. Žalovaný dospěl k závěru, že důvodem pro podání žádosti je jen neochota žalobce absolvovat základní vojenskou službu a nelze mít za to, že by výkon vojenské služby mohl v jeho případě představovat pronásledování či vážnou újmu. Ani tvrzená špatná ekonomická situace v Alžírsku a nedostatek práce nesvědčí o tom, že by v případě žalobce nebylo možné považovat Alžírsko za bezpečnou zemi původu. Nebylo ani možné dojít k závěru, že by žalobce byl na pracovním trhu diskriminován z důvodu berberské národnosti.   [2]               Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Ostravě žalobu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl.   [3]               Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Současně žádá o přiznání odkladného účinku. Tento svůj návrh však stěžovatel neodůvodnil. Uvedl pouze citaci § 73 odst. 2 s. ř. s.   [4]               Žalovaný navrhl, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Stěžovatel neuvedl žádné důvody pro přiznání odkladného účinku. Obecně formulovaný a ničím nedoložený návrh nepostačuje pro přiznání odkladného účinku.   [5]                Podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná na návrh stěžovatele po vyjádření žalované usnesením kasační stížnosti odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozsudku krajského soudu znamenaly pro stěžovatel nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy tíží stěžovatele (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74), přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).   [6]                Uvedené požadavky stěžovatel v posuzovaném případě nesplnil. V kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku, přičemž žádné bližší důvody této žádosti neuvedl. Ani z obsahu samotné kasační stížnosti pak nelze dovodit, že by stěžovateli hrozila nepoměrně větší újma, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.   [7]                Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by soud mohl dovodit existenci hrozby újmy dosahující takové intenzity, aby odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu, že stěžovatel dostatečně netvrdil a ani neosvědčil naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, není třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku podle § 73 odst. 2 s. ř. s.   [8]                Usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy. Nelze z něj proto dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude věcně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně 10. dubna 2024     Jitka Zavřelová předsedkyně senátu

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky