9 Afs 91/2024 - 30               USNESENÍ   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: BELFORTE s.r.o. v likvidaci (z obchodního rejstříku vymazána dne 8. 2. 2024), se sídlem Přátelství 135/80, Praha 22, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2023, č. j. 9900/23/5300‑22443‑712892, v řízení o kasační stížnosti JUDr. Matouše Jíry, advokáta se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 6 Af 10/2023‑43,   takto:   I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. JUDr. Matouši Jírovi, advokátovi se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:   [1]               Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2023, č. j. 9900/23/5300‑22443‑712892, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu dne 25. 3. 2022, č. j. 2384874/22/2010‑52521‑109395, a dodatečný platební výměr potvrdil. Dodatečným platebním výměrem byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2016 ve výši 229 091 Kč a zároveň stanovena povinnost uhradit penále ve výši 45 818 Kč. [2]               Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze, který napadeným rozsudkem žalobu jako nedůvodnou zamítl. [3]               Uvedený rozsudek napadl advokát JUDr. Matouš Jíra (dále jen „stěžovatel“) blíže neodůvodněnou kasační stížností doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 3. 2024. [4]               Nejvyšší správní soud předně zjišťoval, zda jsou splněny podmínky řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou. [5]               Podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 120 s. ř. s., soud usnesením odmítne podaný návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. [6]               Právnická osoba, jíž je žalobkyně, má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku [§ 118 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „občanský zákoník“)]. Pro posouzení, zda má právnická osoba zapisovaná do veřejného rejstříku způsobilost mít práva a povinnosti, právní osobnost (viz § 15 odst. 1 občanského zákoníku), je stěžejní obsah veřejného rejstříku, neboť taková právnická osoba vzniká dnem zápisu do tohoto rejstříku (§ 126 odst. 1 občanského zákoníku) a zaniká dnem výmazu z něj (§ 185 občanského zákoníku). Tímto veřejným rejstříkem je v případě žalobkyně – společnosti s ručením omezeným – obchodní rejstřík [viz § 42 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o veřejných rejstřících“), a § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů]. [7]               Z obchodního rejstříku Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobkyně byla na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 85 Cm 1512/2023‑3, zrušena a byla nařízena její likvidace. Dne 8. 2. 2024 byla žalobkyně z obchodního rejstříku vymazána. Právním důvodem výmazu bylo ukončení likvidace společnosti – výmaz na základě § 82 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících. [8]               Vzhledem k výmazu žalobkyně z obchodního rejstříku dne 8. 2. 2024 došlo současně podle § 448 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku k zániku zmocnění, kterým žalobkyně zmocnila k zastupování stěžovatele (viz č. l. 4 spisu městského soudu). [9]               Stěžovatel tedy ke dni podání kasační stížnosti nedisponoval zmocněním žalobkyně k jejímu zastupování v soudních řízeních. Vzhledem k absenci tohoto oprávnění a také k tomu, že nebyl účastníkem řízení ani osobou zúčastněnou na řízení před městským soudem a dle kasačního sodu nic nenasvědčuje skutečnosti, že tomu tak potenciálně mohlo být, byla kasační stížnost podána osobou zjevně neoprávněnou k jejímu podání (§ 102 s. ř. s.). [10]            Soud proto kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. [11]            O nákladech řízení rozhodl kasační soud v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla‑li kasační stížnost odmítnuta. [12]            Byl‑li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; usnesení rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020‑33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Proto kasační soud vrací stěžovateli soudní poplatek ve výši 5 000 Kč zaplacený za kasační stížnost, ve lhůtě stanovené v souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. dubna 2024 JUDr. Radan Malík  předseda senátu