9 As 222/2023 - 33                   USNESENÍ   Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) 4‑občanská, z.s., se sídlem Kloboukova 2225/26, Praha 4, b) Sdružení občanská iniciativa Pankráce, spolek v likvidaci, se sídlem Hudečkova 1097/12, Praha 4, žalobci a) a b) zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, a c) PANSIB s.r.o., se sídlem Milevská 1695/7, Praha 4, zast. Mgr. Martinem Kučerou, advokátem se sídlem U Golfu 865, Praha 15, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2015, č. j. MHMP 965216/2015, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Main Point Pankrác, s.r.o., se sídlem Václavské náměstí 773/4, Praha 1, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č. j. 9 A 176/2015‑442,     takto:     I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:   [1]               Žalobce b) (dále jen „stěžovatel“) podal dne 11. 9. 2023 kasační stížnost proti výše nadepsanému rozsudku městského soudu. [2]               Dne 20. 6. 2024 zaslala osoba zúčastněná na řízení Nejvyššímu správnímu soudu „Návrh na zastavení řízení“ z důvodu, že stěžovatel byl dne 27. 4. 2024 vymazán z obchodního rejstříku, tedy zanikl, a to bez právního nástupce. Poukázala na § 107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jež se dle § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), užije přiměřeně i pro řízení ve správním soudnictví, s tím, že „neumožňuje‑li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví“. [3]               Nejvyšší správní soud předně k návrhu osoby zúčastněné na řízení uvádí, že s. ř. s. jakožto procesní předpis pro řízení ve správním soudnictví obsahuje vlastní právní úpravu zastavení řízení. Podle § 47 s. ř. s. [s]oud řízení usnesením zastaví, a) vzal‑li navrhovatel svůj návrh zpět; šlo‑li však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí, b) prohlásí‑li navrhovatel, že byl po podání návrhu postupem správního orgánu plně uspokojen (§ 62), c) stanoví‑li tak tento nebo zvláštní zákon, např. zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Ani jedna z uvedených situací v projednávané věci nenastala, kasační soud tedy neměl důvod řízení o kasační stížnosti zastavit, jak osoba zúčastněná na řízení navrhla. [4]               Nicméně podle § 103 o. s. ř., který se s ohledem na § 64 s. ř. s. též užije i v soudním řízení správním, soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je způsobilost být účastníkem řízení. Podle § 33 odst. 2 s. ř. s. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a správní orgán; jinak i ten, komu ji zákon přiznává. [5]               Nejvyšší správní soud z obchodního rejstříku ověřil, že v průběhu řízení o kasační stížnosti (konkrétně dne 27. 4. 2024) byl stěžovatel skutečně vymazán z obchodního rejstříku, a to na základě § 172 odst. 1 písm. d) zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle tohoto ustanovení [s]oud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zruší právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestliže […] tak stanoví zákon. [6]               Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2023, č. j. 87 Cm 370/2022‑4, které je založeno ve sbírce listin obchodního rejstříku, vyplývá, že stěžovatel byl zrušen a nařizuje se jeho likvidace z důvodu, že ani po výzvě rejstříkového soudu ani po výzvě v rámci statusového řízení nepřizpůsobil stav zápisu ve spolkovém rejstříku požadavkům občanského zákoníku a zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň neměl po dobu delší 2 let statutární orgán. Proto městský soud rozhodl o zrušení stěžovatele s likvidací podle § 172 písm. c) a d) občanského zákoníku. Z usnesení o zrušení stěžovatele ani z obsahu zprávy o průběhu likvidace, která je též založena ve sbírce listin obchodního rejstříku, neplyne, že by měl právního nástupce. [7]               Dnem výmazu z obchodního rejstříku tedy stěžovatel podle § 185 občanského zákoníku zanikl, čímž přestal mít právní osobnost (§ 118 občanského zákoníku), kterou se rozumí způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (§ 15 odst. 1 občanského zákoníku). V důsledku toho již nemá způsobilost být účastníkem řízení o kasační stížnosti. Jelikož stěžovatel nemá právního nástupce, nastal dnem jeho výmazu z obchodního rejstříku nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl (obdobně viz usnesení NSS ze dne 22. 7. 2021, č. j. 9 Afs 1/2021‑44, odst. [3] a [4], nebo ze dne 6. 10. 2021, č. j. 8 Afs 346/2019‑82, odst. [6] a [7]). [8]               O náhradě nákladů řízení ve vztahu k účastníkům řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta. [9]               Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobě zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. Kasační soud osobě zúčastněné na řízení neukládal žádné povinnosti, v souvislosti s jejichž plněním by jí vznikly nějaké náklady. Přiznání náhrady jiných nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných osoba zúčastněná na řízení nenavrhla. [10]            Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že stěžovateli nevrací soudní poplatek za kasační stížnost, jak v případě odmítnutí návrhu vyžaduje § 10 odst. 1 in fine zákona o soudních poplatcích. Jednalo se totiž o opakovanou kasační stížnost téhož účastníka řízení (v pořadí třetí), k jehož kasační stížnosti bylo dřívější rozhodnutí městského soudu zrušeno (rozsudky NSS ze dne 19. 9. 2019, č. j. 9 As 310/2017‑164, a ze dne 26. 1. 2023, č. j. 9 As 11/2021‑63). Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 10 Afs 186/2014‑60, č. 3396/2016 Sb. NSS, odst. [45], se v případě takové kasační stížnosti soudní poplatek neplatí. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.   V Brně dne 27. června 2024 JUDr. Radan Malík předseda senátu