Smlouva o budoucí pracovní smlouvě předkládaná držitelem zaměstnanecké karty k oznámení o změně zaměstnavatele podle § 42g odst. 8 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nemusí dodržet požadavky kladené na formu samotné pracovní smlouvy. Nelze proto na ni nahlížet jako na neplatnou, pokud nejsou dodrženy všechny náležitosti písemné formy, například je-li podpis budoucího zaměstnavatele nahrazen otiskem razítka.

2 Azs 40/2024 - 33   ČESKÁ REPUBLIKA   ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: O. K., zastoupený Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, č. j. OAM‑73203‑4/ZM‑2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 8 A 116/2022‑22,     takto:     I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 8 A 116/2022‑22, se ruší.   II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2022, č. j. OAM‑73203‑4/ZM‑2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.   III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti celkem 21 600 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Štěpána Svátka, advokáta, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.   IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     I. Vymezení věci   [1]               Žalobce oznámil žalovanému změnu zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (zákon o pobytu cizinců), a k formuláři přiložil dle § 42g odst. 8 téhož zákona smlouvu o budoucí pracovní smlouvě, která byla podepsána jím jako budoucím zaměstnancem a na straně budoucího zaměstnavatele bylo namísto podpisu razítko budoucího zaměstnavatele (právnické osoby). Podle žalovaného je taková smlouva neplatná, protože není podepsána (budoucím) zaměstnavatelem. Otisk razítka nepostačuje. Podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců proto žalobce vyrozuměl sdělením o nesplnění podmínek stanovených v § 42g odst. 7 a 8 téhož zákona.   [2]               Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze (městský soud), který ji zamítl. Podle městského soudu pracovní smlouva musí být uzavřena písemně, přičemž k platnosti právního jednání učiněného písemně se vyžaduje podpis jednajícího. Městský soud se zabýval tím, zda je v případě podpisu pracovní smlouvy přípustné použití mechanického prostředku nahrazujícího podpis, kterým je např. razítko. Podle judikatury Nejvyššího soudu je nepřípustné, aby byla výpověď z pracovního poměru podaná zaměstnavatelem opatřena pouze razítkem předsedy představenstva zaměstnavatele, nikoliv jeho vlastnoručním podpisem. Nyní se sice nejedná o výpověď zaměstnanci, která s sebou nese jistá specifika týkající se zvýšené ochrany zaměstnance jako slabší strany, závěry Nejvyššího soudu jsou však aplikovatelné i v nynější věci, a to s ohledem na význam a závažnost pracovní smlouvy. Ani v judikatuře jiných soudů neshledal oporu pro názor, že v žalobcově případě bylo možné se na straně (budoucího) zaměstnavatele spokojit s otiskem razítka namísto vlastnoručního podpisu. Podle městského soudu tedy smlouva předkládaná cizincem jako součást oznámení dle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců musí být opatřena vlastnoručními podpisy cizince i budoucího zaměstnavatele.   II. Argumentace účastníků řízení   [3]               Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.).   [4]               Podle stěžovatele městský soud pochybil, když se ztotožnil s chybnými právními závěry žalovaného. Nesprávně se zabýval výhradně platností smlouvy o budoucí pracovní smlouvě z pohledu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nikoli tím, zda podání stěžovatele splňovalo podmínky pro oznámení změny zaměstnavatele podle § 42g odst. 7 a 8 zákona o pobytu cizinců, což nejsou zcela totožné otázky. Podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců je žádost o vydání zaměstnanecké karty oprávněn podat cizinec mj., pokud uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu. Stěžovatel zdůrazňuje, že byl oprávněn nastoupit na novou pracovní pozici až po oznámení žalovaného o splnění podmínek pro změnu zaměstnavatele. Teprve poté by mohl stěžovatel platně uzavřít pracovní smlouvu a nastoupit do zaměstnání. Z doložené smlouvy o budoucí pracovní smlouvě bylo možno jednoznačně určit účel, který má uzavření smlouvy sledovat, splňuje tedy náležitosti podle § 1787 odst. 2 občanského zákoníku. Také je zřejmé, že budoucí pracovní smlouva bude obsahovat náležitosti podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, jak stanovuje § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců.   [5]               Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu. Nepopírá, že předložená smlouva obsahuje všechny náležitosti podle zákona o pobytu cizinců. I smlouva o smlouvě budoucí však musí být především platně uzavřena, k čemuž s ohledem na chybějící podpis zaměstnavatele nedošlo.   III. Posouzení Nejvyšším správním soudem   [6]               Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat.   [7]               Kasační stížnost je důvodná.   [8]               Podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců je držitel zaměstnanecké karty k oznámení o změně zaměstnavatele podle odst. 7 téhož ustanovení povinen předložit mimo jiné pracovní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí, ze které je patrné, že je uzavřena na v oznámení uvedenou pracovní pozici, která je uvedena v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Smlouva o smlouvě budoucí musí splňovat podmínky uvedené v odstavci 2 stejného ustanovení (výjimka za středníkem se na stěžovatelův případ nevztahuje).   [9]               Podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců je žádost o vydání zaměstnanecké karty oprávněn podat cizinec, pokud uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se strany zavazují v ujednané lhůtě uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti obsahující ustanovení splňující stanovené požadavky na výši odměny za práci cizince.   [10]            Podle § 34 odst. 2 zákoníku práce musí být pracovní smlouva uzavřena písemně. Protože zákoník práce sám neupravuje problematiku následků nedodržení předepsané formy právního jednání, je nutné vyjít z obecné úpravy v občanském zákoníku, podle které (§ 582 odst. 1) pokud není právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí. Z toho vyplývá, že nedostatek písemné formy pracovní smlouvy způsobuje její neplatnost.   [11]            Naproti tomu u institutu smlouvy o smlouvě budoucí upravené v § 1785 a násl. občanského zákoníku výslovně předepsaná forma není, je proto s ohledem na § 559 občanského zákoníku třeba konstatovat, že může být obecně uzavřena i jinak než písemně. Nejvyšší soud nadto v rozsudku ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021, vyslovil, že požadavek na formu smlouvy o smlouvě budoucí nelze dovozovat z požadavků na formu smlouvy v budoucnu uzavírané. V jím posuzované věci se konkrétně jednalo o budoucí kupní smlouvu, jejímž předmětem plnění měla být nemovitost. Samotná kupní smlouva na nemovitost podle § 560 občanského zákoníku musí mít písemnou formu. Podle Nejvyššího soudu však to samé neplatí o smlouvě o budoucí kupní smlouvě na nemovitost, která tedy písemně uzavřena být nemusí. Ačkoli toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu schváleno v podobě judikátu do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS, nebylo dosud překonáno (např. velkým senátem NS, či Ústavním soudem). Proto je NSS následoval, i když se v odborné literatuře objevuje i názor opačný (srov. VOJTEK, Petr. Přehled rozhodnutí NS nepřijatých v roce 2023 do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Soudní rozhledy, 2024, č. 2, s. 45‑50, s. 47.).   [12]            Nejvyšší správní soud vnímá určité napětí založené rozdílnými zákonnými požadavky na formu pracovní smlouvy a smlouvy o smlouvě budoucí pracovní. Nezbytnost písemného uzavření smlouvy o vzniku pracovněprávního vztahu má zcela jistě posílit právní jistotu stran a usnadnit důkazní situaci pro případ sporu. Také ohledně právního jednání zakládajícího závazek uzavření pracovní smlouvy v budoucnu nelze pustit ze zřetele specifika celé oblasti pracovněprávních vztahů.  Jak uvádí odborná literatura, i tento právní vztah před vznikem pracovního poměru se podle § 1 odst. d) zákoníku práce řídí tímto zákonem a jedná se v širším slova smyslu o vztah pracovněprávní (BĚLINA, Miroslav. § 1 [Předmět úpravy]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 12‑13, marg. č. 50.; obdobný závěr v PICHRT, Jan. § 1 [Předmět úpravy]. In: PICHRT, Jan a kol. Zákoník práce: Praktický komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer 2022). I když stěžovatel nebyl doposud v postavení zaměstnance, je třeba zohlednit, že i v rámci uzavírání smlouvy o budoucí pracovní smlouvě jako budoucí zaměstnanec představoval slabší stranu, neboť se zavázal, že v budoucnu jako slabší strana uzavře pracovní smlouvu. Tato skutečnost odůvodňuje zohlednit i § 19 odst. 3 zákoníku práce, podle kterého nemůže být neplatnost právního jednání zaměstnanci na újmu, nezpůsobil‑li neplatnost výlučně sám. V kontextu možnosti volby formy dvoustranného právního jednání si lze stěží představit, že by zaměstnanec mohl takovou neplatnost způsobit výlučně sám, bez součinnosti druhé smluvní strany. Podle NSS i přes výše zmíněné pochybnosti se v kontextu pracovněprávních vztahů nelze než přiklonit k výkladu příznivějšímu k zachování platnosti takové smlouvy (v souladu s principem preference platnosti zakotveným v § 574 občanského zákoníku).   [13]            Smlouva o budoucí pracovní smlouvě předkládaná držitelem zaměstnanecké karty k oznámení o změně zaměstnavatele podle § 42g odst. 8 zákona o pobytu cizinců proto nemusí dodržet požadavky kladené na formu samotné pracovní smlouvy, tedy na ni nelze nahlížet jako na neplatnou, pokud není uzavřena písemně. Vzhledem k tomu, že nedostatek podpisu může způsobit neplatnost pouze u písemné formy právního jednání, nezbytným článkem úvahy o neplatnosti smlouvy předložené stěžovatelem musel být jak u městského soudu, tak i u žalovaného (který jej však nevyjádřil výslovně), závěr, že tato smlouva musí být uzavřena písemně. Takový závěr však vzhledem k výše uvedenému neobstojí.   IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení   [14]            Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadený rozsudek zrušil (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Jelikož již v řízení před městským soudem byly dány důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného a městský soud by nemohl postupovat jinak, než rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, NSS za použití § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. současně zrušil i žalobou napadené rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Zruší‑li NSS i rozhodnutí správního orgánu a vrátí‑li mu věc k dalšímu řízení, je tento správní orgán vázán právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím rozhodnutí [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s.].   [15]            V dalším řízení je na žalovaném, aby posoudil, zda listina předložená stěžovatelem je dostatečným dokladem o uzavření smlouvy o budoucí pracovní smlouvě. Nad rámec výše uvedeného je nutné žalovaného upozornit také na judikaturu NSS ohledně odstraňování vad oznámení podle § 42g odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Pokud toto oznámení obsahuje odstranitelné vady, je správní orgán povinen podle § 154 ve spojení s § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, držitele zaměstnanecké karty k odstranění těchto vad vyzvat (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2023, č. j. 4 Azs 124/2023‑34, č. 4529/2023 Sb. NSS, bod 18).   [16]            Protože NSS zrušil rozsudek městského soudu i rozhodnutí žalovaného, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 větu první s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého má úspěšný stěžovatel právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl.   [17]            Stěžovatel uhradil soudní poplatek ve výši 3 000 Kč za podání žaloby a 5 000 Kč za podání kasační stížnosti. Stěžovatel vynaložil rovněž náklady na své právní zastoupení. V řízení před městským soudem i NSS byl zastoupen advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem. Stěžovateli proto náleží náhrada nákladů spojených s tímto zastoupením; pro určení její výše se použije v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 [viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].   [18]            Důvodně vynaložené náklady stěžovatele spočívají v částce odpovídající odměně advokátovi ve výši 4 x 3 100 Kč za čtyři úkony právní služby, tj. převzetí a přípravu zastoupení, sepsání žaloby, repliku k vyjádření žalovaného k žalobě a sepsání kasační stížnosti [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024], dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 4 x 300 Kč za tyto úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024). Náklady vynaložené stěžovatelem na jeho právní zastoupení tedy činí 13 600 Kč. Protože zástupce není plátcem DPH, jedná se o částku konečnou. Celkem tedy přísluší stěžovateli náhrada nákladů řízení ve výši 21 600 Kč. K úhradě stanovil NSS žalovanému přiměřenou lhůtu.     Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 23. ledna 2025                                         Eva Šonková                                       předsedkyně senátu