3 As 55/2025 - 43         USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Petra Šuránka v právní věci žalobkyně: Pávekmachinery s. r. o., se sídlem Benešovo náměstí 18, Křižanov, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2025, č. j. 30 A 69/2022 ‑ 86,     takto:     I.                 Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]                Nejvyšší správní soud obdržel dne 22. 4. 2025 kasační stížnost, v níž se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud napadeným usnesením zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, č. j. KUJI 38581/2022, ve věci odvolání proti rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace.   [2]                Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku výrokem I. usnesení ze dne 14. 5. 2025, č. j. 3 As 55/2025 ‑ 18, k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve lhůtě patnácti dnů od doručení uvedeného usnesení a současně ji poučil o následcích spojených s nevyhověním uvedené výzvě. Soud doplňuje, že stěžovatelka nedoložila plnou moc, z níž by vyplývalo oprávnění zmocněnce, který kasační stížnost podal, stěžovatelku zastupovat v řízení o kasační stížnosti. Dané usnesení proto bylo doručeno v pátek dne 16. 5. 2025 stěžovatelce. Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku tak počala běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek, a marně uplynula v pondělí dne 2. 6. 2025 (§ 40 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 40 odst. 3 téhož předpisu). Stěžovatelka však do dnešního dne soudní poplatek neuhradila.   [3]                Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost samotným podáním kasační stížnosti. V souladu s § 7 odst. 1 téhož zákona se stal soudní poplatek za kasační stížnost splatným okamžikem jejího podání. Jelikož stěžovatelka soudní poplatek nezaplatila při podání kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud ji vyzval k zaplacení soudního poplatku v (dodatečně) stanovené lhůtě patnácti dnů, jak předpokládá § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Citované ustanovení zákona o soudních poplatcích rovněž ukládá soudu povinnost zastavit řízení po marném uplynutí (dodatečné) lhůty stanovené soudem k zaplacení soudního poplatku, přičemž k případnému zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty se nepřihlíží.   [4]                Nejvyšší správní soud tedy podle § 47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., řízení o kasační stížnosti zastavil, jelikož byly naplněny podmínky předvídané větou druhou ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.   [5]                O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo zastaveno.     Poučení:  Proti tomuto usnesení  nejsou  opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 6. června 2025   JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu