4 Ads 52/2025-40           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň Mgr. Petry Weissové a JUDr. Terezy Kučerové v právní věci žalobce: MUDr. P. K., zast. JUDr. Barbarou Steinlauf, advokátkou, se sídlem Fetrovská 893/29, Praha 6, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2024, č. j. VZP-24-01685000-D4GE, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5 Ad 6/2024-52, takto: I. Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III. Žalované se vrací zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:     [1]      Revizní komise žalované zamítla rozhodnutím ze dne 21. 2. 2024, č. j. VZP-24-01685000-D4GE, odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. město Prahu a Středočeský kraj ze dne 14. 11. 2023, č. j. VZP-23-06001638-A444. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o úhradu zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Žalobce se domáhal úhrady léčivého přípravku SPRAVATO v počtu 160 balení. [2]      Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 5 Ad 6/2024-52, zrušil uvedené rozhodnutí revizní komise žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. [3]      Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. [4]      Podle § 106 odst. 2 věty první a třetí zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo‑li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. [5]      Podle § 40 odst. 1 s. ř. s., lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s., lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není‑li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. [6]      Z doručenky k napadenému rozsudku je zřejmé, že tento byl žalované i žalobci doručen dne 27. 2. 2025. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti tak podle 40 odst. 1 s. ř. s. počala běžet v pátek 28. 2. 2025 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.) a jejím posledním dnem byl čtvrtek 13. 3. 2025 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.).  Napadený rozsudek přitom obsahoval řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti, ve kterém bylo v souladu s § 106 odst. 2 s. ř. s. uvedeno, že proti němu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení. [7]      Podle § 40 odst. 4 s. ř. s., lhůta je zachována, bylo‑li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví‑li tento zákon jinak. [8]      K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti proto bylo zapotřebí, aby byla kasační stížnost podána způsobem uvedeným v citovaném ustanovení nejpozději dne 13. 3. 2025. Kasační stížnost však stěžovatelka odeslala do datové schránky Nejvyššího správního soudu až dne 14. 3. 2025, tedy opožděně. [9]      S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona kasační stížnost pro opožděnost odmítl. [10]       O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. [11]       S ohledem na tento výsledek řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, také o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč stěžovatelce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení, jak vyplývá z ustanovení § 10a odst. 1 téhož zákona.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 17. července 2025     JUDr. Jiří Palla předseda senátu