8 As 20/2025-33           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Kateřiny Kopečkové v právní věci žalobce: Ing. M. H., zast. Mgr. Karlem Lažou, advokátem se sídlem Stará cesta 676/0, Vsetín, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2024, č. j. KUOK 41014/2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 1. 2025, č. j. 65 A 44/2024-34,     takto:     I. Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.   II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.     Odůvodnění:     [1]                Městský úřad Mohelnice nařídil žalobci rozhodnutím ze dne 6. 6. 2019 odstranění stavby mobilního domu z pozemku p. č. XA v k. ú. M. Žalobce toto rozhodnutí respektoval a mobilní dům přemístil na pozemek p. č. XB v k. ú. M. Stavební úřad vydal dne 17. 4. 2023 druhé rozhodnutí, kterým žalobci nařídil odstranění stavby mobilního domu i z druhého pozemku. Odvolání žalobce proti druhému rozhodnutí stavebního úřadu žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl.   [2]                Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobce (dále „stěžovatel“) nyní brojí kasační stížností, v níž požádal též o přiznání odkladného účinku.   [3]                Stěžovatel tvrdí, že má dvě možnosti, jak mobilní dům z pozemku odstranit, a to do dvou měsíců od právní moci rozhodnutí stavebního úřadu. Může ho přemístit na jiný pozemek. K tomu by si však podle názoru správních orgánů musel obstarat pozemek z hlediska územního plánování způsobilý pro stavbu a zároveň příslušná povolení. Z hlediska právní úpravy povolování staveb je však dodržení stavebním úřadem stanovené lhůty právně nemožné. Druhou možností je stavbu zlikvidovat. Mobilní dům má však stále hodnotu přibližně 250 000 Kč, takže by stěžovateli vznikla značná újma, kterou by nebylo možné jakkoliv napravit. Dodal, že přiznáním odkladného účinku nevznikne jiným osobám žádná újma a není to v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [4]                Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že mobilní dům je poměrně lehko přemístitelný na jiné vhodné místo. Žalovaný není povinen domýšlet za stěžovatele, kam má mobilní dům přesunout. Je to právě on, kdo nepovolený stav vyvolal a je jeho povinností jej také napravit. V případě, že by Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, případně i rozhodnutí žalovaného, je možné mobilní dům opět vrátit na jeho původní místo. Nejedná se tedy o následky nevratné nebo obtížně napravitelné. Stěžovatel nesplnil zákonnou povinnost tvrzení, že by pro něj výkon či jiné účinky rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku vznikla jiným osobám.   [5]                Kasační stížnost nemá odkladný účinek (§ 107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.   [6]                Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v § 73 odst. 2 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 16. 6. 2016, čj. 8 As 127/2016-40, a ze dne 5. 12. 2024, čj. 5 Azs 292/2024-35).   [7]                Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výjimečným nástrojem ochrany stěžovatelových práv, jehož uplatnění je s ohledem na dispoziční zásadu ovládající řízení ve správním soudnictví podmíněno aktivním přístupem stěžovatele (usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, nebo ze dne 17. 4. 2024, čj. 6 As 61/2024-58). Ten, kdo se domáhá přiznání odkladného účinku, má dostatečně konkrétně a individualizovaně tvrdit, že mu hrozí vznik nepoměrně větší újmy než jiným osobám, vysvětlit, v čem tato újma spočívá, a uvést její rozsah. Kromě výše uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k uplatněným tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemene po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení č. j. 1 As 27/2012-32, či usnesení NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50).   [8]                Újma, která má žadateli o přiznání odkladného účinku hrozit, nesmí být vzhledem k jeho poměrům hypotetická či bagatelní (usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20). Má být natolik významná, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost nemá mít odkladný účinek, výjimečně nebylo uplatněno. Významnou bude újma spíše tehdy, nebude-li možno v případě, že bude správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Významnou bude též spíše tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti a podobně (usnesení NSS č. j. 6 Afs 73/2014-56).   [9]                Nejvyšší správní soud si je vědom judikatury věnované otázce přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jde-li ve věci o odstranění stavby. Ta dovodila, že odstranění stavby představuje zpravidla citelnou újmu, neboť může vést k nevratnému porušení práv stavebníka, které by již nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím v jeho prospěch (usnesení NSS ze dne 10. 11. 2015, č. j. 6 As 230/2015-17, ze dne 15. 6. 2016, č. j. 6 As 107/2016-40, ze dne 12. 1. 2017, č. j. 2 As 333/2016-52, či ze dne 5. 9. 2023, č. j. 2 As 278/2023-35). Přesto s ohledem na okolnosti souzené věci neshledal, že by stěžovatelem uváděné skutečnosti představovaly újmu, které má být zabráněno přiznáním odkladného účinku.   [10]            V nyní projednávané věci se jedná o odstranění stavby tzv. mobilního domu. Soud pro kontext uvádí, že stěžovatel v žalobě uvedl, že mobilní dům na pozemek p. č. XB umístil pouze dočasně. Není nijak spojen s pozemkem a nebyly provedeny žádné úpravy, které by jej činily nemobilním. Dále uvedl, že mobilní dům neužívá a po potřebné opravě jej hodlá prodat. To, že jej neužívá, zopakoval i v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejedná se tedy například o stavbu rodinného domu, jejímž odstraněním by bylo stěžovateli významně zasaženo do jeho života (shodně viz usnesení NSS ze dne 9. 1. 2025, č. j. 6 As 277/2024-19). Naopak, stěžovatel sám několikrát zdůraznil, že mobilní dům je možné z daného místa kdykoliv přemístit. Je proto zřejmé, že se nejedná o typickou situaci nenávratného odstranění stavby, o kterém hovoří výše odkazovaná judikatura.   [11]            Stěžovatel jemu hrozící újmu spatřuje v tom, že by mobilní dům musel přemístit na jiný a zastavitelný pozemek a za tímto účelem získat příslušné povolení, což není proveditelné ve lhůtě stanovené stavebním úřadem. Stěžovatel tedy netvrdí, že příslušné povolení není vůbec možné získat. Uvedené namítá pouze v souvislosti s dvouměsíční lhůtou stanovenou v rozhodnutí o odstranění stavby.   [12]            Rozhodnutí žalovaného, a tím i rozhodnutí o odstranění stavby, nabylo právní moci již v dubnu 2024. Ačkoliv podle něj nebyl stěžovatel povinen postupovat v důsledku přiznání odkladného účinku ze strany krajského soudu, musel počítat s tím, že v případě zamítnutí jeho žaloby bude muset mobilní dům z pozemku odstranit. Ve skutečnosti tak neměl pouhé dva měsíce, ale již více jak osm měsíců na to, aby situaci začal řešit. Není smyslem odkladného účinku, aby pro předem neomezenou dobu prodlužoval případně nedostatečně dlouhou dobu pro splnění uložené povinnosti, aniž by se navrhovatel snažil ji splnit alespoň v delší lhůtě. Stěžovatel totiž netvrdí (a ani nedokládá), že by si například alespoň požádal o vydání rozhodnutí o umístění stavby, případně požádal o dodatečné povolení stavby či vyvinul jakoukoliv jinou aktivitu za účelem legalizace umístění mobilního domu na daném či jiném pozemku.   [13]            O hrozící újmě zde popsaného charakteru by bylo teoreticky možné uvažovat v případě, že by stěžovatel doložil, že příslušné řízení u stavebního úřadu již bylo zahájeno a s ohledem na jeho průběh nelze ve stanovené lhůtě očekávat vydání rozhodnutí. Pokud by tak učinil, takový postup by teoreticky mohl odůvodnit například vydání předběžného opatření do doby skončení takového řízení. Stěžovatelem nyní vymezená újma je však pouze hypotetická a nemůže odůvodnit přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (usnesení č. j. 9 Afs 275/2017-20).   [14]            Dále stěžovatel poukazuje na ekonomickou újmu, která by mu vznikla, kdyby mobilní dům musel zlikvidovat. Tato možnost v prvé řadě přichází v úvahu jen tehdy, pokud by nebyla vůbec možná legalizace umístění stavby, což však stěžovatel netvrdí, jak je uvedeno shora. Dále ani nevysvětluje, proč je možností jen likvidace mobilního domu, a nikoliv například jeho prodej, který dle svého vlastního tvrzení v kasační stížnosti stejně plánuje a který by naopak vedl k zisku ve výši jeho dosavadní hodnoty. I takto tvrzená újma proto zůstává v rovině hypotetické.   [15]            Ve vztahu k hrozbě ekonomické škody je navíc podstatné to, že se zásadně jedná o škodu nahraditelnou. Pokud by NSS při přezkumu napadeného rozhodnutí shledal pochybení krajského soudu, stěžovatel má nástroj k uplatnění nároku na náhradu újmy, která mu případným nesprávným postupem vznikla. V případě přesunutí mobilního domu na jiný pozemek pak připadá s ohledem na zvolený způsob odstranění stavby v úvahu i obnovení předchozího stavu (tedy přesun mobilního domu zpět na pozemek p. č. XB. Nejedná se proto o případ, kdy by výkonem rozhodnutí o odstranění stavby následné rozhodnutí o kasační stížnosti ani případně nové rozhodnutí krajského soudu o podané žalobě již efektivní soudní ochranu přinést nemohlo (usnesení č. j. 6 As 277/2024-19).   [16]            Soud proto po posouzení tvrzených důvodů pro přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že stěžovatel dostatečně neprokázal, že pro něj výkon, resp. jiné právní následky napadených rozhodnutí, představují bezprostředně hrozící újmu. Protože nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud naplněním zbylých dvou podmínek. Návrh stěžovatele proto zamítl podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 s. ř. s. Tím však žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005‑76, č. 1072/2007 Sb. NSS). Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech nebo jinak odůvodněného návrhu lze o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně.   [17]            Rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč, a to podle položky 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit [§ 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích, per analogiam; usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 4. 6. 2024, čj. 9 As 270/2023-21, č. 4616/2024 Sb. NSS, body 21 a násl.]. Poplatek je v takovém případě splatný do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost poplatek zaplatit uložena (§ 7 odst. 1 citovaného zákona). Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.   [18]            Soudní poplatek je třeba zaplatit bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol, který byl přidělen pro identifikaci platby, je: 1080402025.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně 28. února 2025     Petr Mikeš předseda senátu