Aprk 4/2025 - 45             USNESENÍ       Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: L. D., proti žalovanému:  Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 A 53/2023, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích),     takto:     I. Návrh se zamítá.   II. Žalobce   nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění:       [1]               Žalobce (dále jen „navrhovatel“) podal dne 27. 12. 2023 u Krajského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ve věci záznamu 12 bodů v registru řidičů.   [2]               Dne 20. 5. 2025 navrhovatel podal u krajského soudu návrh na určení lhůty dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb.  o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Uvádí v něm, že vyslovil souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a již v minulém roce požádal o rozhodnutí ve věci, po dobu delší 1 roku však nejsou činěny úkony směřující k rozhodnutí. Navrhl proto určit krajskému soudu lhůtu 30 dnů k rozhodnutí nebo k nařízení jednání za účelem projednání věci.   [3]               Návrh na určení lhůty postoupil krajský soud v souladu s § 174a odst.  3 zákona o soudech a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu spolu s vyjádřením pověřeného člena ve věci rozhodujícího senátu. Mgr. Miroslav Makajev ve vyjádření připomněl § 56 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že v současné době má k vyřízení cca 20 věcí, které napadly dříve než žaloba navrhovatele. Odkázal dále na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které lze za přiměřenou délku řízení považovat 24 měsíců, a dodal, že od podání žaloby navrhovatele vyřídil bezmála 100 věcí včetně několika desítek věcí přednostních či zalhůtovaných. Návrh proto považoval za nedůvodný.   [4]               Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.   [5]               Podle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích [m]á‑li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení.   [6]               Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.   [7]               Zdejší soud již mnohokrát ve své judikatuře konstatoval (nověji např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, č. j. Aprk 4/2020‑107, odst. [9]), že průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud se při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, a to zejména s ohledem na kritéria stanovená v § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, jimiž jsou složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a dosavadní postup soudu. Je podstatné, aby věc nebyla udržována ve stavu připraveném k rozhodnutí po příliš dlouhou dobu (srov. usnesení NSS ze dne 27. 9. 2022, č. j. Aprk 5/2022‑79, odst. [6]).   [8]               Nejvyšší správní soud zejména v reakci na vyjádření pověřeného člena senátu krajského soudu upozorňuje, že délku řízení nelze bez dalšího ospravedlňovat odkazem na zákonná pravidla vyřizování věcí a počtem dosud nevyřízených předcházejících věcí, jakož ani vytížeností soudu či jednotlivých soudců (srov. usnesení ze dne 11. 4. 2023, č. j. Aprk 5/2023‑112, odst. [12]). Z předloženého spisu krajského soudu nicméně vyplývá, že krajský soud se žalobou navrhovatele zabýval bezprostředně po jejím doručení dne 27. 12. 2023 tomuto soudu a v přiměřené lhůtě činil postupně všechny nezbytné úkony jako poučení účastníků řízení, výzvu žalovanému k předložení správního spisu a zaslání žaloby a dalších podání navrhovatele žalovanému k vyjádření, popř. na vědomí. Lze připustit, že krajský soud po dobu několika měsíců žádné úkony již nečiní. Stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu, aby mohl rozhodnout v dané věci, která nemá přednostní režim, ale stále nerozhodl, však není sám o sobě známkou průtahu v řízení.   [9]               Nejvyšší správní soud dlouhodobě považuje za přiměřenou délku řízení 24 měsíců (srov. usnesení NSS ze dne 22. 11. 2017, č. j. Aprk 24/2017‑36, č. 3669/2018 Sb. NSS, odst. [34], ze dne 17. 1. 2018, č. j. Aprk 1/2018‑128, odst. [9], nověji již citované usnesení č. j. Aprk 5/2023‑112, odst. [11], nebo ze dne 1. 4. 2025, č. j. Aprk 3/2025‑72, odst. [10]). Takovou dobu ještě řízení o žalobě navrhovatele netrvá a poslední úkon ve věci krajský soud učinil jen před několika málo měsíci. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud se nedopustil žádných průtahů, naopak činil nutné úkony potřebné k tomu, aby se řízení dostalo do stavu, ve kterém je možno vydat rozhodnutí. Nepostupoval v řízení nikterak v rozporu s požadavky spravedlivého procesu, které obecně nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.   [10]            Nejvyšší správní soud tedy nepovažuje návrh na určení lhůty za důvodný, a proto jej podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 in fine zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je‑li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Poučení: Proti tomuto usnesení   n e j s o u   opravné prostředky přípustné (§ 174a odst. 9 zákona o soudech a soudcích).     V Brně dne 16. června 2025     JUDr. Radan Malík předseda senátu