10 Ads 33/2026 - 32             USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: M. M., zastoupeného advokátem JUDr. Michalem Krýslem, náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2026, čj. MPSV‑2025/75235‑914, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 1. 2026, čj. 63 Ad 11/2025‑92,     takto:     I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Michalu Krýslovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 18 404,10 Kč, která mu bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.     Odůvodnění:     [1]               Úřad práce ČR – krajská pobočka v Plzni (úřad práce) zamítl žádost žalobce (stěžovatele) o dávku příspěvku na živobytí. Stěžovatel se proti rozsudku odvolal k Ministerstvu práce a sociálních věcí (žalovanému), které jeho odvolání zamítlo pro opožděnost. Následnou žalobu stěžovatele zamítl nyní napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni (krajský soud). [2]               Spornou otázkou v posuzovaném případě je, zda byly naplněny zákonné podmínky prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání a určení neplatnosti doručení. Stěžovatel tvrdí, že mu ve včasném podání odvolání bránil jeho zdravotní stav. Žalovaný však nesouhlasí s tím, že zdravotní stav stěžovatele splňuje definici závažného důvodu, který mu zabránil učinit zmeškaný úkon (§ 41 odst. 4 správního řádu). [3]               Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení, vady řízení a nepřezkoumatelnost. Tvrdí, že rozsudek je založen na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Dne 8. 4. 2022 se údajně dostavil ke správnímu orgánu za účelem podání odvolání, ale zhoršený zdravotní stav a nesprávné poučení úřadem práce mu podání odvolání znemožnilo. Následně vyhotovený protokol z tohoto jednání prý neodpovídá skutečnosti, a proto stěžovatel jako důkaz navrhl zvukový záznam nejen z uvedeného jednání, ale též z ústního jednání ze dne 11. 4. 2022. Krajský soud ale navržený důkaz neprovedl, přestože by jasně potvrdil jeho negativní zdravotní stav, a tedy i existenci překážky včasného podání odvolání. Krajský soud skutkové závěry postavil pouze na jedné lékařské zprávě a ostatní relevantní okolnosti pominul, byť krajský soud nemůže sám hodnotit obsah lékařské zprávy. Proto stěžovatel navrhoval vypracování znaleckého posudku, což krajský soud nezákonně odmítl. Nesprávně a v rozporu s judikaturou NSS byla posouzena též žádost o určení neplatnosti doručení (§ 41 odst. 4 správního řádu). Postup správních orgánů stěžovatel označil za přepjatě formalistický. [4]               NSS připomíná, že rozhodoval‑li v řízení před krajským soudem specializovaný samosoudce, musí se podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není‑li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pouze u přijatelné kasační stížnosti tedy NSS může přikročit k posouzení její důvodnosti. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnost může jednat: 1) dotýká‑li se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny;  2) jedná‑li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně;  3) existuje‑li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo‑li v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [5]               NSS posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je nepřijatelná. [6]               Většina námitek stěžovatele směřuje proti postupu krajského soudu při dokazování. Z napadeného rozsudku přitom vyplývá, že krajský soud při posuzování zdravotního stavu vyšel z lékařských zpráv, které byly součástí správního spisu a neprovedl navržené důkazy výslechem lékařů a audiozáznamem z ústních jednání s úřadem práce (bod 27). [7]               NSS ve své judikatuře opakovaně upozornil, že skutečnosti uvedené ve správním spise není nutné dokazovat (např. rozsudek ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008‑117). Rovněž bylo v minulosti konstatováno, že soud má pravomoc posoudit, které důkazy na základě návrhů účastníka řízení provede a které důkazy dle svého uvážení nikoliv, odůvodní‑li řádně takový postup (např. rozsudek ze dne 28. 4. 2005, čj. 5 Afs 147/2004‑89). Z pohledu rozložení důkazního břemene je dále významné, že účastník je povinen prokázat závažný důvod, který mu znemožnil provést úkon včas (např. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 8 Azs 57/2016‑36). [8]               Krajský soud v posuzované věci postupoval plně v souladu s právě uvedenou judikaturou, když zamítl provedení důkazu lékařskými zprávami, které již byly součástí správního spisu. Z výše citovaného rozsudku totiž vyplývá, že listinami obsaženými ve správním spise není nutné v řízení před soudem dokazovat. Neprovedení důkazů zvukovými záznamy z ústních jednání soud logicky odůvodnil jejich nadbytečností, jelikož zdravotní stav stěžovatele byl spolehlivě prokázán lékařskými zprávami (bod 27 napadeného rozsudku). S uvedenými závěry se NSS ztotožňuje. Byly‑li totiž ve správním spise přítomny lékařské zprávy předložené stěžovatelem, byl jimi dostatečně zjištěn skutkový stav a nebylo proto nutno provádět dokazování zvukovými záznamy z ústního jednání. [9]               Při samotném posouzení závažnosti zdravotního stavu vycházel napadený rozsudek z relevantní judikatury zdejšího soudu (bod 26). NSS již v minulosti uvedl, že závažné důvody bránící ve včasné realizaci úkonu musí být mimořádné povahy, nahodilé a nezávislé na vůli účastníka. Příkladem překážek, které naplní zákonnou podmínku, jsou hospitalizace, závažný zdravotní stav či tíživá osobní situace, znemožňují‑li účastníku přímo provést konkrétní úkon (např. usnesení ze dne 30. 1. 2023, čj. 4 As 435/2021‑71). Krajský soud zohlednil uvedená východiska a dospěl k závěru, že stěžovatelem tvrzené důvody zákonnou podmínku nenaplnily. Rovněž tomuto postupu nemá zdejší soud co vytknout. Veškeré úvahy v napadeném rozsudku totiž odpovídají závěrům jednotné a ustálené judikatury NSS. Nepříčí se ani rozsudkům, na něž poukázal v kasační stížnosti stěžovatel (ze dne 17. 2. 2015, čj. 7 Azs 13/2015‑28 a ze dne 26. 10. 2016, čj. 8 Azs 57/2016‑36). Zdejší soud neshledal v posuzované věci důvod se od ustálené judikatury odchýlit a stěžovatel mu k tomu ostatně ani neposkytl přesvědčivé argumenty. [10]            Výše popsané závěry se uplatní rovněž pro námitku nesprávného posouzení návrhu na vyslovení neplatnosti doručení. Ten je totiž v zákoně vázán na totožné podmínky jako prominutí zmeškání úkonu (§ 24 odst. 2 ve spojení s § 41 správního řádu). Žalovaný navíc již v napadeném rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, že zpochybňované doručení proběhlo řádně do datové schránky stěžovatele, který doposud nepředstavil konkrétní důvody, pro které mělo být doručení úkonu neplatné (s. 3 napadeného rozhodnutí). NSS se neztotožnil ani s obecnou námitkou přepjatého formalismu a shledal ji nedůvodnou. [11]            V posuzovaném případě tedy nebyl splněn žádný ze čtyř důvodů přijatelnosti kasační stížnosti. Nevyvstala zde totiž otázka neřešená jednoznačně judikaturou NSS a není dán ani důvod k judikaturnímu odklonu. Krajský soud se rovněž nedopustil zásadního pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Kasační stížnost tedy nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji NSS odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. [12]            Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti. [13]            NSS ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta JUDr. Michala Krýsla, který učinil v řízení o kasační stížnosti tři úkony právní služby – převzetí zastoupení [§ 11 odst. odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], další porada s klientem přesahující jednu hodinu (§ 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu) a sepsání kasační stížnosti (§ 11 odst. 3 advokátního tarifu). Za tři úkony náleží zástupci stěžovatele mimosmluvní odměna ve výši 3 x 4 620 Kč, tedy 13 860 Kč. Náhrada hotových výdajů činí 450 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), tedy 1 350 Kč. Celkem tedy NSS přiznává ustanovenému advokátovi částku 18 404,10 Kč včetně DPH.   Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 21. května 2026     Vojtěch Šimíček předseda senátu