3 Azs 187/2025 - 23       USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: N. M., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2025, č. j. 20 Az 17/2025 ‑ 35,     takto:     I.                 Kasační stížnost se odmítá.   II.              Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]                Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se blanketní kasační stížností podanou dne 23. 12. 2025 domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“).   [2]                Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. platí, že „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude‑li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví‑li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“   [3]                Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. platí, že „[l]hůta určená podle týdnu, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty.“   [4]                Podle § 106 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[n]emá‑li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.“   [5]                Jelikož podaná kasační stížnost neobsahovala konkrétní kasační námitky, Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 22. 1. 2026, č. j. 3 Azs 187/2025 ‑ 15, k tomu, aby kasační stížnost doplnil o důvody, pro které rozsudek městského soudu napadá. K doplnění mu stanovil lhůtu v délce jednoho měsíce od doručení nadepsaného usnesení a současně jej poučil o následcích, které nastanou, jestliže výzvě nevyhoví.   [6]                Usnesení s výzvou k doplnění kasační stížnosti stěžovatel obdržel v pondělí 26. 1. 2026 doručením do datové schránky svého zástupce – tuto skutečnost Nejvyšší správní soud ověřil z doručenky na čl. 15 svého spisu. Od tohoto dne počala běžet stanovená jednoměsíční lhůta, jejíž konec s ohledem na ustanovení § 40 odst. 2 s. ř. s. připadl na čtvrtek 26. 2. 2026. Tento den byl posledním dnem lhůty pro včasné doplnění kasační stížnosti, a proto byl stěžovatel povinen nejpozději v tento den podat doplnění kasační stížnost u zdejšího soudu, anebo podání alespoň předat k poštovní přepravě. Nejvyšší správní soud však obdržel doplnění kasační stížnosti z datové schránky zástupce stěžovatele teprve v pátek 27. 2. 2026, jak plyne ze záznamu na čl. 20 jeho spisu. Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatel rovněž nepožádal o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst. 3 věty poslední s. ř. s.   [7]                S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel vady kasační stížnosti spočívající v absenci kasačních námitek ve stanovené lhůtě neodstranil a jeho kasační stížnost zůstala neprojednatelná. Lze doplnit, že k důvodům kasační stížnosti uplatněným po uplynutí uvedené lhůty nelze s ohledem na opožděnost takového doplnění kasační stížnosti přihlížet (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2009, č. j. 2 As 28/2009 ‑ 28). Pro uvedený nedostatek není možné v řízení pokračovat. O tomto následku byl stěžovatel v usnesení s výzvou k doplnění kasační stížnosti poučen. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s § 106 odst. 3 a § 120 téhož zákona odmítl.   [8]                Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže bylo řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).     V Brně dne 4. března 2026     JUDr. Jaroslav Vlašín      předseda senátu