4 Afs 271/2025-18           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: CZ BASTAV s.r.o., IČO: 619 73 386, se sídlem Karola Śliwky 27/4, Karviná, zast. JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. 15643/24/5200‑10421‑712985, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2025, č. j. 22 Af 22/2024‑42, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 11. 2025, č. j. 22 Af 22/2024‑49,   takto:   I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   III.  Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení.     Odůvodnění:     [1]                Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením odmítl žalobu žalobce proti tamtéž uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo z důvodu ukončení přezkumného jednání podle § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zastaveno odvolací řízení proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 7. 12. 2022, č. j. 4480684/22/3212‑50523‑807533 a ze dne 7. 12. 2022, č. j. 4485480/22/3212‑50523‑807533 (jednalo se o dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2017 a 2018).    [2]                Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) včas kasační stížnost.    [3]                Dříve, než mohl zdejší soud o kasační stížnosti stěžovatele rozhodnout, vzal ji zpět podáním ze dne 22. 1. 2025.   [4]                Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal‑li navrhovatel svůj návrh zpět.   [5]                Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením § 47 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.   [6]                O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 téhož zákona rozhodnuto tak, že v řízení o kasační stížnosti stěžovatele žádný z účastníků ani z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto řízení bylo zastaveno.   [7]                Výrok o vrácení zaplaceného soudního poplatku za kasační stížnost se opírá o § 10 odst. 3 větu první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, jelikož řízení bylo zastaveno před prvním jednáním. Podle tohoto ustanovení totiž platí, že „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, bylo‑li řízení zastaveno před prvním jednáním.“ Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč, soud mu vrací tento poplatek snížený o 20 %, tedy 4.000 Kč.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 28. ledna 2026     Mgr. Aleš Roztočil  předseda senátu