4 As 77/2026-41           USNESENÍ     Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: J. Š., proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. MD-41357/2025-160/4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2026, č. j. 4 A 34/2025-56,   takto:   I. Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků   nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]               Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025, č. j. MD-41357/2025-160/4. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 30. 9. 2024, č. j. MHMP 1821874/2024/Vav. [2]               Právě uvedeným rozhodnutím pražského magistrátu byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. k) a § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o silničním provozu), kterých se dopustil tím, že dne 14. 3. 2024, v době kolem 08:44 hod., řídil v Praze 8 na ul. Zenklova motorové vozidlo specifikované registrační značky, jehož zadní tabulka registrační značky byla v rozporu s § 5 odst. 2 písm. l) téhož zákona upravena tak, že byla znemožněna a podstatně ztížena její čitelnost. Dále žalobce neoprávněně jel po vyvýšeném tramvajovém pásu v podélném směru jízdy, čímž porušil § 13 odst. 2 zákona o silničním provozu. Současně byly žalobci za spáchání těchto přestupků uloženy správní tresty. [3]               Městský soud též výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.000 Kč, která spočívá v náhradě zaplacených soudních poplatků. Žalobce nebyl v řízení před krajským soudem zastoupen advokátem. [4]               Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal, jak výslovně uvádí, kasační stížnost pouze proti výroku II. rozsudku městského soudu, přičemž se domáhá toho, aby mu byla přiznána nad rámec již přiznané náhrady zaplacených soudních poplatků též náhrada nákladů řízení, která odpovídá náhradě nákladů řízení při zastoupení advokátem, jelikož vykonal rozsáhlou právní činnost odpovídající advokátním úkonům. [5]               Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná. Výklad tohoto ustanovení podal rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007-64, č. 2116/2010 Sb. NSS, když konstatoval, že „ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. se vztahuje pouze na kasační stížnost podanou výlučně proti výroku o nákladech řízení“. [6]               Nejvyšší správní soud má v projednávané věci za to, že kasační stížnost je namístě odmítnout podle § 104 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel brojí pouze proti výroku II. napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, resp. proti způsobu, jakým městský soud výši náhrady nákladů řízení přiznané stěžovateli určil. Stěžovatel již zároveň nemůže rozšířit kasační stížnost na výrok I. rozsudku městského soudu, neboť lhůta pro podání kasační stížnosti uplynula a stěžovatel zároveň uvedl důvody, pro které kasační stížnost podal (§ 106 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Ostatně jako procesně úspěšný účastník řízení by stejně nebyl oprávněn výrok I. rozsudku městského soudu kasační stížností napadat (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. 5 Afs 91/2012-41, č. j. 3321/2016 Sb. NSS). [7]               Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že již nerozhodoval o návrhu stěžovatele, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Je-li kasační stížnost z výše uvedených důvodů nepřípustná, pak by rozhodování o tomto návrhu stěžovatele postrádalo jakýkoli smysl. [8]               Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že kasační stížnost směřuje pouze proti výroku II. napadeného rozsudku městského soudu, tedy pouze proti výroku o nákladech řízení, je tedy dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, a Nejvyšší správní soud ji tudíž dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. [9]               O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 13.května 2026     Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu