5 As 3/2026 - 27         USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. M., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, č. j. 15 A 87/2025‑43, takto: I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.   II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.   Odůvodnění:   [1]               Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku, kterým Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, č. j. 10.01‑000127/25‑0004. Tímto rozhodnutím žalovaná neurčila stěžovateli advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně zastoupení před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 Co 38/2025‑81, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Plzeň‑město ze dne 10. 12. 2024, č. j. 28 Nc 1508/2024‑75, o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků a zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce. [2]               S podáním kasační stížnosti je podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o soudních poplatcích“), spojen vznik poplatkové povinnosti. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč. Tuto částku stěžovatel při podání kasační stížnosti nezaplatil, neboť jej městský soud usnesením ze dne 26. 8. 2025, č. j. 15 A 87/2025‑18, zcela osvobodil od soudních poplatků. [3]               Nejvyšší správní soud se však zabýval otázkou, zda stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků i v řízení o kasační stížnosti. Ze stěžovatelových tvrzení vyplývalo, že má dluhy v celkové výši přesahující 2 000 000 Kč a veškerý jeho příjem činí jeho invalidní důchod (10 448 Kč měsíčně), který však celý posílá své přítelkyni a následně z jejích prostředků hradí své potřeby. Nejvyšší správní soud stěžovatele přípisem ze dne 12. 2. 2026, č. j. 5 As 3/2026‑17, vyzval, aby pro účely posouzení jeho celkové situace doložil majetkové poměry a bydliště své přítelkyně. Stěžovatel na tuto výzvu zareagoval podáním ze dne 23. 2. 2026, v němž uvedl, že svou přítelkyni nechce vtahovat do svých soudních sporů, pročež jí již svůj důchod neposílá a ona mu již nic nekupuje; své potřeby nad rámec invalidního důchodu financuje průběžnými půjčkami od rodičů a známých. [4]               Zejména s ohledem na to, že stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu neumožnil seznámit se s jeho celkovou finanční situací, neboť ohledně hrazení svých výdajů pouze odkazoval na jiné osoby (rodiče a známé), aniž by k nim uvedl cokoliv bližšího, zdejší soud přistoupil k odejmutí osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a to usnesením ze dne 26. 2. 2026, č. j. 5 As 3/2026‑21. Tímto usnesením zároveň stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč ve lhůtě 15 dnů. Soud rovněž stěžovatele poučil, že v případě nezaplacení soudního poplatku řízení o kasační stížnosti zastaví.  [5]               Uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 2. 3. 2026. Posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku tak bylo úterý 17. 3. 2026. Stěžovatel však do dnešního dne soudní poplatek nezaplatil ani na výzvu jinak nezareagoval. Nejvyšší správní soud proto podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. a § 120 s. ř. s. rozhodl o zastavení řízení o kasační stížnosti. [6]               Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel byl výše uvedeným usnesením č. j. 5 As 3/2026‑21 vyzván k doplnění důvodů kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce. S ohledem na to, že stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek, ovšem pozbylo smyslu vyčkat na uplynutí lhůty určené k odstranění vad kasační stížnosti. Stejně tak byl stěžovatel vyzván k doložení splnění podmínky povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s., přičemž ani na tuto výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval. Přesto nebylo namístě kasační stížnost z tohoto důvodu odmítnout, neboť zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2017, č. j. 3 As 129/2017‑35). [7]               Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo‑li řízení zastaveno. Poučení:  Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 27. března 2026     JUDr. Viktor Kučera                předseda senátu