6 Ads 130/2025 – 28         USNESENÍ           Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Václava Štencla v právní věci žalobkyně: L. K., proti žalovanému: rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. S‑PP‑VZP‑2407359202T8G5, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 8 Ad 9/2025‑29,     takto:     I.                 Kasační stížnost se odmítá. II.              Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.     Odůvodnění:     [1]               Žalobkyně žalobou brojila proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR ze dne 3. 1. 2025, kterým byla žalobkyni stanovena podle § 25a odst. 1 a 2 a § 28c zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, pravděpodobná výše pojistného za roky 2021, 2022 a 2023 v celkové výši 132 654 Kč. [2]               Městský soud stěžovatelku usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 8 Ad 9/2025‑22, vyzval k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka na výzvu zareagovala vyjádřením, že vědomě odmítá zaplatit soudní poplatek, a to mj. z důvodu nesouhlasu s podmíněním přístupu ke spravedlnosti. Řízení o žalobě městský soud pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. [3]               Žalobkyně (stěžovatelka) usnesení městského soudu o zastavení řízení napadla kasační stížností. [4]               Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 10. 2025, č. j. 6 Ads 130/2025‑12, stěžovatelku podle § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vyzval k doložení splnění podmínky povinného zastoupení advokátem. K tomu stanovil lhůtu 15 dní. V usnesení stěžovatelku poučil, že nevyhoví‑li stěžovatelka výzvě k předložení plné moci udělené advokátovi pro řízení o kasační stížnosti, ani neprokáže, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie, soud její kasační stížnost odmítne. Usnesení č. j. 6 Ads 130/2025‑12 bylo stěžovatelce doručeno datovou schránkou podnikající fyzické osoby fikcí dne 15. 12. 2025, k tomu viz doručenku připojenou k č. l. 12 (předtím Nejvyšší správní soud totéž usnesení stěžovatelce doručil fikcí dne 3. 11. 2025 do datové schránky fyzické osoby). Poslední den lhůty připadl na úterý 30. 12. 2025. [5]               Dne 3. 1. 2026 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, jímž stěžovatelka požádala o ustanovení advokáta pro bono. Nejvyšší správní soud podání vyhodnotil jako žádost o ustanovení zástupce. Proto vyzval stěžovatelku k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů, k tomu stanovil lhůtu 2 týdny (přípis ze dne 9. 1. 2026, doručen dne 19. 1. 2026, č. l. 18). [6]               Stěžovatelka v odpovědi na tuto výzvu mj. zdůraznila, že žádný soud po ní nemůže chtít poplatky a nemůže ani chtít, aby nesla náklady, byť dočasné, za ochranu jejích práv. Dále sdělila, že státu o sobě nebude poskytovat žádné informace. Informace o svých majetkových poměrech považuje za své soukromí, které je ústavou považováno za nedotknutelné. [7]               Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud o její žádosti o ustanovení zástupce rozhodl takto: „Žalobkyně je osvobozena od nutnosti hradit soudní poplatky i poplatky za advokáta, neboť tento požadavek není v souladu s platnou legislativou o přístupu k soudu, žalobkyně prokázala nedostatek prostředků a důležitost a citlivost žaloby naplňuje výjimečnost situace zakládající právo na plné osvobození od poplatků v souladu s § 36 odst. (3) zákona č. 150/2002 Sb., správní soudní řád.“ [8]               Jak vyplývá z výše uvedeného, stěžovatelka výzvě k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů nevyhověla a výslovně sdělila, že tak ani neučiní, neboť je to v rozporu s jejím přesvědčením. Nejvyšší správní soud tak neměl možnost posoudit, zda jsou naplněny předpoklady pro ustanovení zástupce soudem ve smyslu § 35 odst. 10 s. ř. s. [9]               Usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 6 Ads 130/2025‑25, Nejvyšší správní soud žádost žalobkyně o ustanovení zástupce zamítl. [10]            Stěžovatelka ani poté až do vydání tohoto usnesení splnění podmínky dle § 105 odst. 2 s. ř. s. nedoložila. [11]            S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl, neboť nedostatek podmínky řízení o kasační stížnosti spočívající v nedostatku zastoupení nebyl na výzvu soudu odstraněn. Učinil tak bez další výzvy k prokázání zastoupení advokátem nebo odpovídajícího právnického vzdělání, neboť k tomu měla stěžovatelka dostatek času, lhůta podle předchozí výzvy marně uplynula a stěžovatelka srozumitelně vyjádřila svůj postoj k výzvám Nejvyššího správního soudu, takže další výzva by byla zjevně nadbytečná. [12]            Za této situace se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat věcnou námitkou stěžovatelky, že byla v řízení před městským soudem vyzvána k zaplacení soudního poplatku, od něhož byla dle zákona osvobozena. [13]            Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.     V Brně dne 5. března 2026     JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D. předseda senátu