7 Ads 251/2025 - 21       USNESENÍ         Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové, v právní věci žalobce: M. H., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2025, č. j. 17 Ad 36/2025‑38,     takto:     I.                 Kasační stížnost se odmítá.   II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.     Odůvodnění:     [1]               Podanou kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým byla podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. MPSV‑2025/22597‑923 (dále též „napadené rozhodnutí“), pro opožděnost.   [2]               Společně s kasační stížností stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Nejvyšší správní soud jeho návrh usnesením ze dne 9. 1 2026, č. j. 7 As 251/2025‑11, zamítl a současně stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení buď předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že on či jeho zaměstnanec nebo člen má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Součástí usnesení bylo též řádné poučení o tom, že pokud stěžovatel uvedené výzvě nevyhoví, bude jeho kasační stížnost odmítnuta.   [3]               Usnesení č. j. 7 As 251/2025‑11 bylo stěžovateli doručeno dne 16. 1. 2026 na adresu, kterou v kasační stížnosti uvedl jako adresu pro doručování. Lhůta patnáct dní stanovená usnesením tak uplynula v pondělí 2. 2. 2026 [srov. pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 až 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“)].   [4]               Podle § 105 odst. 2 s. ř. s., v řízení o kasační stížnosti [s]těžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má‑li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   [5]               Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [n]estanoví‑li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou‑li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.   [6]               Stěžovatel byl řádně vyzván k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že on či jeho zaměstnanec nebo člen má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně byl stěžovatel poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě a náležitému poučení však splnění podmínky § 105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě (a ani do rozhodnutí soudu) nedoložil. Stěžovatel tedy i přes výzvu neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti.   [7]               S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona odmítl.   [8]               Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla‑li kasační stížnost odmítnuta.     Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.     V Brně dne 21. května 2026     David Hipšr předseda senátu