Sp. zn. I. ÚS 60/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelů pana L.K. a paní V.K., zastoupených advokátem p. JUDr. J.Z., týkajícího se rozsudků Okresního soudu pro Prahu - východ a Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 1991, t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelé podali svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 16. 8. 1993 označeným jako ústavní stížnost. Přípisem Ústavního soudu ze dne 19. 10. 1993 byl právní zástupce stěžovatelů vyzván, aby vyjasnil některé nejasnosti návrhu, zejména pokud jde o dodržení lhůt pro podání ústavní stížnosti. Přípis právního zástupce stěžovatelů nepřinesl žádné nové okolnosti, které by něco měnily na obsahu původního podání. Rozsudek Krajského soudu v předmětné věci nabyl právní moci dnem 7. 11. 1991 a od té doby stěžovatelům plynula lhůta 60 dnů proto, aby se obrátili na Ústavní soud ČSFR podle ustanovení § 55 odst. 3 zákona č. 491/1991 Sb. o organizaci Ústavního soudu ČSFR a o řízení před ním. Tato lhůta uplynula tedy dnem 7. 1. 1992 a po ní stěžovatelé pozbyli možnosti obrátit se na Ústavní soud ČSFR. Ani vznikem Ústavního soudu ČR nevznikla nová situace a uplynutím zákonné lhůty zaniklá práva stěžovatelů nebyla obnovena. Ustanovení § 145 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ČR, které obsahuje přechodná ustanovení, se na tento případ nevztáhla. Na věci nic nezměnila ani skutečnost, že se stěžovatelé v r. 1992 obrátili s podnětem na GP ČR a se stížností v r. 1993 na KP. Návrh ústavní stížnosti u Ústavního soudu ČR byl tedy podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. listopadu 1993 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj