III. ÚS 18/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů P.K., M.Š., K., a JUDr. Ing. I.G., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé P.K., M.Š., K. a JUDr. Ing. I.G., podali Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 36/92 ze dne 23.9.1992 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 482/92 ze dne 25.11.1992. V rámci podané ústavní stížnosti se potom navrhovatelé domáhají toho, aby Ústavní soud ČR svým rozhodnutím odložil vykonatelnost výše uvedených rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze, pokud jde o zaplacení uložené pořádkové pokuty a dále aby nálezem rozhodl o zrušení uvedených rozhodnutí s tím, že jejich vydáním bylo porušeno ústavní právo stěžovatelů na svobodu projevu a právo petiční. Z listin přiložených k návrhu na zahájení řízení jako důkazní prostředky i ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 8 Ústavní soud ČR zjistil, že napadená usnesení byla vydána v rámci pracovněprávního sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 36/92. Ústavní stížností je potom napadeno dílčí usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23.9.1992 sp. zn. 9 C 36/92 o uložení pořádkové pokuty účastníkům, kteří jsou uvedeni jako navrhovatelé v této ústavní stížnosti a navazující usnesení Městského soudu v Praze č.j. 20 Co 482/92-84, kterým se potvrzuje uvedené usnesení soudu prvního stupně. Pořádková pokuta potom byla uložena za hrubě urážlivé podání ve smyslu § 53 odst.1 o.s.ř., kterého se navrhovatelé dopustili ve svém podání označeném jako odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29.7.1992. Podle ust. § 42 odst. 3 a § 205 o.s.ř. má podání účastníků obsahovat určení kdo podání činí, kterému soudu je určeno a které věci se týká. Pokud má charakter odvolání, musí být uvedeno proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Z uvedeného jednoznačně plyne, že obsahem podání má být věcná a právní kvalifikace problému, nikoliv však subjektivní hodnocení činnosti, přístupu a postupu soudu. Z listin předložených navrhovateli i ze spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 8 v jeho věci sp. zn. 9 C 36/92 je zřejmé, že ve svém podání nazvaném jako odvolání užili navrhovatelé výroků, které neodpovídají obsahu podání ve smyslu ust. § 42 odst. 3 a § 205 o.s.ř., ale naopak snižují autoritu soudu i soudkyně a jsou hrubě urážlivé. Uložení pořádkové pokuty ve smyslu ust. § 53 odst. 1 o.s.ř. je takto v souladu s právem a okolnostmi případu. Ústavní soud se potom nezabýval usnesením obvodního a městského soudu, které se týkají nepřipuštění obecného zmocněnce, když proti těmto usnesením ústavní stížnost nesměřovala a v této věci ještě dále probíhá řízení. V důsledku uvedených skutečností se proto jedná o návrh zjevně neopodstatněný z hlediska ust. § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu ČR a proto ho také Ústavní soud ČR jako takový odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 1. prosince 1993. JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR