III. ÚS 4/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S.P., zastoupeného advokátem JUDr. V.K., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným bývalému Ústavnímu soudu ČSFR se navrhovatelka formou ústavní stížnosti (čl. 6 z.č. 91/1991 Sb.) domáhá zrušení rozhodnutí SN, sp. zn. 5 N 1141/81 ze dne 28.10.1983 o odmítnutí registrace smlouvy o převodu nemovitosti, kterým podle názoru navrhovatelky došlo k porušení čl. 3 odst. 3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelka byla Ústavním soudem ČSFR dne 16.12.1992 vyzvána k odstranění vad návrhu. Podáním ze dne 8.1.1993 neodstranila některé z nich, zejména nepodala návrh v takovém počtu stejnopisů, aby jeden zůstal na Ústavním soudě a jeden mohl být doručen každému účastníkovi řízení (§ 34 odst. 2 a § 76 z.č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud České republiky je právním nástupcem Ústavního soudu ČSFR, když právní řád České a Slovenské federativní republiky byl ke dni zániku této republiky převzat Českou republikou s výjimkou té jeho části, která byla podmíněna toliko existencí ČSFR a příslušností České republiky k ní (čl. 1 odst. 1 úst. zák. č. 4/1993 Sb.). Součástí tohoto právního řádu nepochybně jsou i rozhodnutí federálních orgánů včetně rozhodnutí soudu, tedy i Ústavního soudu ČSFR. Vzhledem k uvedenému je naplněn důvod odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) z.č. 182/1993 Sb. Ze skutečností uvedených v návrhu vyplývá, že napadení rozhodnutí SN bylo vydáno 28.10.1983, nebyl vůči němu uplatněn opravný prostředek, čímž 21.11.1983 nabylo právní moci. Pokud navrhovatelka uvádí, že rozhodnutí SN, sp. zn. 5 N 1141/81 jí nebylo doručeno, před podáním ústavní stížnosti je ve smyslu § 75 odst. 1 z.č. 182/1993 Sb. povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje, v uvedeném případě procesní prostředky vyplývající z o.s.ř. Podle § 147 z.č. 182/1993 Sb. ústavní stížnosti, které byly podle předpisů o Ústavním soudě ČSFR k němu podány před 1.lednem 1993 a o nichž tento Ústavní soud nerozhodl, za podmínek uvedených v § 145 odst. 1 cit. zák. projedná a rozhodne o nich Ústavní soud ČR. I pro tyto ústavní stížnosti platí podmínky uvedené v § 72 odst. 2 a § 75 odst. 1 z.č. 182/1993 Sb., to jest nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které navrhovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje a nutnost dodržení lhůty 60ti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní činnosti. V důsledku uvedených skutečností jsou naplněny důvody odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. b) a f) z.č. 183/1993 Sb. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 14. října 1993 JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj