III. ÚS 64/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Z.H., t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným Ústavnímu soudu České republiky se navrhovatel domáhá zrušení usnesení SN ve věci projednání dědictví po A.H., sp. zn. 6 D 335/62, z důvodu jeho rozporu se smlouvou o darování pro případ smrti uzavřenou ve formě notářského zápisu 19.10.1935 mezi A.H. a M.H. na straně jedné a nezletilým Z.H. zastoupeným JUDr. R.B., jako jeho kolizním opatrovníkem, na straně druhé. Podle ustanovení § 145 odst.1 zák.č.182/1992 Sb. lze k Ústavnímu soudu ČR podat ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci ČR nebo ČSFR k němuž došlo před 1. lednem 1993 toliko v případech, jestliže lhůta pro podání ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu ČSFR stanovená v § 55 odst.3 zák. č. 491/1991 Sb. započala po 2. listopadu 1992. Z uvedeného vyplývá, že institut ústavní stížnosti neumožňuje Ústavnímu soudu ČR v daném případě přezkoumávat ústavnost napadnutého pravomocného rozhodnutí, přičemž je naplněn důvod odmítnutí návrhu podle § 43 ods. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. Podle § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je dále ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Navrhovatel nevyužil opravného prostředku proti usnesení SN sp. zn. 6 D 335/62, čímž je naplněn důvod odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. f) zák.č.182/1993 Sb. Ústavní soud ČR může podle § 75 odst. 2 písm. a) zák.č.182/1993 Sb. přijmout ústavní stížnost i když není splněna podmínka podle § 75 odst.1 cit. zákona, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Uplynutím této lhůty není tudíž možno ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona uplatnit. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj