III. ÚS 9/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky Ing. E.H., t a k t o Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka podala dne 21.12.1992 návrh v souvislosti se sdělením Ministerstva financí ČR ze dne 28.5.1992 č.j. 225/43078/91 dle kterého jí byla poskytnuta finanční náhrada v částce 344 656,-- Kčs a uhrazeno znalečné za znalecký posudek na hodnotu nemovitostí v částce 605,40 Kčs. To v souvislosti s posmrtnou rehabilitací jejího otce L.L. tak, jak byla vyslovena rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14.9.1990 sp. zn. Rt 62/90. Jako univerzální dědička potom požádala o finanční náhradu MF ČR v souvislosti s konfiskací majetku otce, a to domu, stavební parcely a zahrady v P., když k těmto nemovitostem již mezitím nabyly vlastnická práva jiné osoby. Ministerstvo financí ČR její žádost akceptovalo a rozhodlo o náhradě, jak uvedeno shora. Navrhovatelka potom takto poskytnutou náhradu považuje za nedostatečnou s tím, že ust. § 13 odst. 5 zák. č. 87/91 Sb. nezohledňuje pohyb cen na trhu nemovitostí, když finanční náhrada je poskytována podle cenových předpisů ke dni účinnosti zák. č. 87/91 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.4.1991, a to v souvislosti s vyhl. č. 316/90 Sb. o cenách nemovitostí. Z uvedených důvodů navrhuje, aby znění ustanovení § 13 odst. 5 zák. č. 87/91 Sb. v poslední větě bylo zrušeno. V této souvislosti nutno zdůraznit, že takto navrhuje zrušení zákona či jiných právních předpisů ve smyslu ust. § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu ČR. Přitom rozhodnutí MF ČR o přiznání náhrady je rozhodnutím, které je navrhovatelce příznivé. Ta svým podáním má tedy výhrady v podstatě proti včasné vykonatelnosti zmíněného rozhodnutí MF ČR. S ohledem na uvedené se tak v daném případě jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. d) zák. o Ústavním soudu ČR ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 13 odst. 5 zák. č. 87/91 Sb., III. ÚS 9/93 ve větě, že náhrada se poskytuje podle cenových předpisů pro oceňování nemovitostí ke dni účinnosti zmíněného zákona. Navíc navrhovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. o Ústavním soudu ČR), a proto je také uvedený návrh nepřípustný ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. f) zák. o Ústavním soudu ČR. Z uvedených důvodů proto Ústavní soud ČR návrh odmítl. P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. V Brně dne 26. října 1993 JUDr. Vladimír Jurka soudce Ústavního soudu ČR