Sp. zn. I. ÚS 47/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů M. Ř. a M. Ř., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 1994, sp. zn. 13 Co 30/94, t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelé se svým podáním ze dne 16. 3. 1994 domáhali zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 1994, sp. zn. 13 Co 30/94, jímž bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 9. 1993, sp. zn. 31 C 414/92. Navrhovatelé dovozovali, že v daném případě došlo k porušení čl. 11 Listiny, tedy k porušení práva vlastnit majetek a nakládat s ním. Poukázali na skutečnost, že S. realizoval stavbu silnice na pozemku navrhovatelů, a to bez jejich souhlasu a bez majetkoprávního vyrovnání. Proto se domáhali v soudním řízení odškodnění v částce 75 400,- Kč nebo žádali naturální restituci ve formě náhradního pozemku. Přípisem ze dne 28. 3. 1994 byli navrhovatelé vyzváni Ústavním soudem ČR k odstranění vad svého podání a současně byli poučeni, že pokud ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení soudní výzvy vady podání neodstraní, bude jejich návrh, podle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb., odmítnut. Na výzvu Ústavního soudu zareagovali navrhovatelé přípisem z 20. 4. 1994 v tom směru, že jsou oba invalidní důchodci a nemají finanční prostředky na úhradu advokáta. Žádali proto, aby jim byl Ústavním soudem ustanoven advokát "ex offo". Ústavní soud přípisem z 30. 5. 1994 sdělil oběma navrhovatelům podstatu nuceného zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Současně je poučil o možnosti postupu podle § 16 odst. 2 zák. č. 128/90 Sb., v návaznosti na to poskytl oběma navrhovatelům další lhůtu 60 dnů k odstranění vad jejich podání. Na toto sdělení reagovali navrhovatelé přípisem ze 4. 7. 1994, v němž sdělili, že advokát JUDr. J. M., odmítl jejich causu převzít s tím, že s podobnými případy nemá zkušenost. Současně připojili sdělení ČAK z 22. 6. 1994, jímž ČAK neurčila advokáta, neboť žadatelé neuvedli jména několika advokátů, kteří jim odmítli zastoupení převzít. Ústavní soud přípisem z 15. 9. 1994 objasnil oběma navrhovatelům, jak dále postupovat ve vztahu k ČAK a prodloužil o dalších 60 dnů lhůtu k odstranění vad jejich podání. V návaznosti na to přípisem z 19. 10. 1994 sdělili navrhovatelé, že jim byl ČAK přidělen advokát JUDr. R. Z. Po prostudování jejich causy jim sdělil, aby věc od Ústavního soudu vzali zpět. Tento advokát totiž neshledal v postupu soudů pochybení. Vzhledem k tomu, že dne 20. 11. 1994 marně uplynula lhůta stanovená oběma navrhovatelům k odstranění vad jejich podání, přičemž o následcích neodstranění vad podle § 43 odst. 1 zák. č. 182/93 Sb. byli oba navrhovatelé poučeni. Ústavnímu soudu nezbylo, než jejich návrh, v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/93 Sb., odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. 11. 1994 prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR