1 Sp. zn. II. ÚS 10/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele B.V., o návrhu ze dne 21. 12. 1992, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se ve svém podání, došlém Ústavnímu soudu ČSFR dne 23. 12. 1992, domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 1992, sp. zn. 15 Co 465/90, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 8C 298/87, a přiznání náhrady škody, uplatněné v tomto řízení. Přípisem Nejvyššího soudu ČR, doručeným dne 1. 2. 1993 byl vyrozuměn o tom, že jeho věc bude postoupena ÚS ČR. Ústavní soud ČR pak vyrozuměl navrhovatele ohledně vad jeho podání, a to přípisem, který mu byl doručen dne 22. 12. 1993. Současně mu poskytl 10denní lhůtu k odstranění vad. Přípisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 1. 1994, požádal navrhovatel o bezplatné ustanovení právního zástupce a prodloužení lhůty pro odstranění vad návrhu, dále vznesl námitku podjatosti soudce prof. JUDr. V.C. Usnesením senátu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 1994 bylo dle § 36 odst. 1 z. č. 182/1993 Sb. rozhodnuto o vyloučení prof. JUDr. V.C. z dalšího projednávání ve věci ústavní stížnosti, podané navrhovatelem. Ústavní soud po několikanásobně uplynulé lhůtě k odstranění vad návrhu opětovně přezkoumal návrh navrhovatele, včetně přípisu, doručeného Ústavnímu soudu dne 18. 1. 1993 a dospěl k závěru, že návrh i nadále nemá náležitosti podle z. č. 182/1993 Sb., neboť v něm není mimo jiné uvedeno, které ústavně zaručené základní právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona nebo mezinárodní smlouvy dle čl. 10 Ústavy byly porušeny, navíc navrhovatel není zastoupen advokátem. Za této situace a vzhledem k tomu, že dne 3. 1. 1994 uplynula lhůta k odstranění vad návrhu, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle § 43 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. odmítnout, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu nejen ve lhůtě k tomu určené, ale ani poté, přestože byl o nich řádně vyrozuměn. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že z. č. 182/1993 Sb. nemá ustanovení, na základě kterých by bylo lze ustanovit účastníku řízení advokáta z úřední povinnosti a navíc případně bezplatného, má však ustanovení § 83 odst. 1, které stanoví, že odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele, podaný před prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová V Brně dne 14. 3. 1994 soudkyně Ústavního soudu ČR