Sp. zn. II. ÚS 134/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu navrhovatelky JUDr. R. V., zastoupené advokátem JUDr. J. Č., o ústavní stížnosti dle § 72, odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, s návrhem podle ustanovení § 74 cit. zákona, ze dne 23. 11. 1994, došlé Ústavnímu soudu ČR dne 23. 11. 1993, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se obrátila na Ústavní soud ČR s ústavní stížností spolu s návrhem dle § 74 z. č. 182/1993 Sb., proti upozornění Ú., č.j. 387/38/93. Navrhovatelka dovozuje, že je osobou oprávněnou podat ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb. , neboť tvrdí, že bylo porušeno její základní právo vyplývající z Listiny základních práv a svobod, s odvoláním na čl. 4 a 11 Listiny, zásahem orgánu veřejné moci. K porušení základního práva zásahem orgánu veřejné moci došlo dle stěžovatelky, jak vyplývá z návrhu, části I., tím, že Ú., ji ve svém přípise č.j. 387/38/93 ze dne 20. 10. 1993 upozornil na to, že je její povinností, vyplývající z ust. čl. 3 odst. 3 písm. a) vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991, jako vlastnice přilehlé nemovitosti, čistit chodník a přilehlou zelenou plochu, které navrhovatelka nevlastní a současně ji upozornil, že jí může být uložena pokuta. Navrhovatelka se domáhala nálezu, že zásah Ú., ze dne 20. 10. 1993 je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a že se Ú. zakazuje, aby navrhovatelce uložil pokutu za to, že neočistí chodník a přilehlou plochu. Spolu s ústavní stížností podala navrhovatelka návrh na zrušení čl. 3 odst. 3 vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991, jelikož je podle tvrzení navrhovatelky v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatelky a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) z. č. 182/1993 Sb., neboť samotné upozornění na povinnost se nedotýká základních práv a svobod tak, jak jsou v Listině základních práv a svobod nejen uvedena, ale také chápána. Upozornění na povinnost současně není zásahem orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) z. č. 182/1993 Sb., jímž bylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručené Listinou. Kromě toho je dle § 75 odst. 1 z. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Dle § 72 odst. 4 cit. zákona pak k ústavní stížnosti musí být přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Pokud navrhovatelka s obsahem upozornění nesouhlasila, pak nutno konstatovat, že nevyčerpala procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a přímo se obrátila se stížností na Ústavní soud ČR. Pouhé tvrzení, že v daném případě nejde jen o osobu navrhovatelky, neshledává Ústavní soud jako dostačující k uplatnění ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle § 75 odst. 1 cit. zákona, pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vzhledem k tomu, že soudce zpravodaj shledal důvody k odmítnutí ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. c) a písm. f) z. č. 182/1993 Sb., jsou dány spolu i důvody pro odmítnutí návrhu na zrušení č1. 3 odst. 3 vyhlášky Zastupitelstva města B., č. 9/1991. Za této situace nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh navrhovatelky dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a písm. f) z. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. dubna 1994 Prof. JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu