sp. zn. II. ÚS 17/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. R., o podání ze dne 13. 1. 1994 došlém Ústavnímu soudu dne 26. 1. 1994, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud ČR ve věci důchodového zabezpečení a opatrovnictví. Dne 1. 2. 1994 byla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad stížnosti s tím, že je současně nezbytné, aby byla zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Ústavní soud určil stěžovatelce lhůtu 15 dnů ode dne doručení k odstranění vad. Na vyrozumění reagovala stěžovatelka dopisem ze dne 28. 2. 1994, v němž výslovně odmítla splnit povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Konstatuje se, že lhůta marně uplynula, vady podání odstraněny nebyly. Podle § 43 odst. 1 písm. a) cit. zákona soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Soudci zpravodaji proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 1994 Prof. JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR