Sp. zn. II. ÚS 19/93 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky M.S., zastoupené advokátkou JUDr. J.Š., o vydání věci, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 17 C 219/91-8, a Městského soudu v Praze, č.j. 14 Co 6/92-24, t a k t o : Návrh se o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zaujetí stanoviska, resp. z toho vyplývajícího ústavního nálezu v právní věci vydání parcely č. 856, 857, 858 s budovou čp. 302, parcely č. 859 s dílnami a kolnami, kat. území V. Navrhovatelka se domáhala zaujetí stanoviska, resp. z toho vyplývajícího ústavního nálezu, neboť je přesvědčena, že soud se dopustil nesprávného výkladu zákona č. 87/1991 Sb. Ústavnímu soudu došel návrh navrhovatelky dne 19. 3. 1993 a po ustavení Ústavního soudu ČR mu byl postoupen k vyřízení. Ústavní soud ČR zkoumal v prvé řadě otázku náležitostí návrhu a své příslušnosti k rozhodnutí. Věcná příslušnost pro rozhodování Ústavního soudu ČR je upravena v čl. 87 Ústavy České republiky. Ústavnímu soudu tímto ustanovením nebyla svěřena pravomoc k vydávání stanovisek k zákonům, je-li věc sporná. Za těchto okolností Ústavnímu soudu ČR nezbylo, než návrh navrhovatelky odmítnout dle čl. 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 2.2.1994 Prof. JUDr. Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu ČR