Sp. zn. II. ÚS 98/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatelů J.D., O.H., ing. H.D., D.S., V.D., H.D., K.D., H.K., J.D., všichni zastoupeni advokátem JUDr. V.H., o ústavní stížnosti proti výměrům Magistrátu h1. města Prahy ze dne 29. 9. 1947, č.j. 42965-NS-47, a ze dne 10. 5. 1948, Sp. zn. II ÚS 98/94 a s Ministerstvem vnitra ČSR ze dne 16. 1. 1950, sp. zn. 562/2-13/8-1949, kterými byl konfiskován majetek O.D., neboť se jim jako dědicům - oprávněným osobám-nepodařilo dosáhnout jejich zrušení postupem podle § 1 a § 31 zák. č. 87/1991 Sb., ani návrhem na přezkoumání těchto výměrů učiněným 10. 2. 1994 na Ministerstvo vnitra ČR a konečně ani návrhem, učiněným 19. 4. 1994 na Ministerstvo spravedlnosti ČR na přezkoumání přípisu, kterým byl nepříznivě vyřízen jejich podnět k podání protestu prokurátora podle § 31 zák. č. 87/1991 Sb. Na odůvodnění svého návrhu uvedli, že napadené výměry jsou v rozporu s č1. 3 a 11 Listiny, neboť k propadnutí majetku postačilo, aby šlo o osobu německé národnosti. Ústavní soud ČR přezkoumal návrh navrhovatelů včetně napadených výměrů Magistrátu hl. města Prahy ze dne 29. 9. 1947, čj. 42965-NS-47, a ze dne 10. 5. 1948,čj. 52969-NS-47,ve spojení s výměrem Ministerstva vnitra ČSR ze dne 16. 1. 1950, zn. 562/2-13/8-1949, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně podaný po uplynutí 60-ti denní zákonné lhůty upravené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., a proto byl dle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem. Totéž platí i ohledně přípisu GP ze dne 27. 12. 1993, kterým nebylo vyhověno podnětu k podání protestu dle § 31 zák. č. 87/1991 Sb., pokud měli navrhovatelé ve výsledku na mysli napadení tohoto přípisu. Pro úplnost se uvádí, že žádost z 10. 2. 1994 o přezkoumání výměru Ministerstva vnitra ČSR z 16. 1. 1950, zn. 562/2-13/8-1949 adresovanou témuž ministerstvu (vyřízena přípisem téhož dne) Sp. zn. II ÚS 98/94 Ministerstvo spravedlnosti ČR nemohlo založit počátek běhu 60-ti denní lhůty dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Navíc pokud měla stížnost směřovat právě proti "rozhodnutím" - přípisům z 8. 3. 1994 a 11. 5. 1994 uvedených ministerstev, šlo by o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., neboť těmito "rozhodnutími" - přípisy nedošlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy, což ostatně netvrdí ani sami navrhovatelé, když poukazují na porušení základních práv pouze v souvislosti s napadenými výměry. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová soudkyně Ústavního soudu ČR V Brně dne 13. 7. 1994